pondělí 7. března 2011

Švédsko, Norsko a Finsko - rok 2010




Pokračuji a zveřejňuji dnes náš poslední zpracovaný cestopis z dovolené roku 2010, kdy jsme se vrátili na náš milovaný sever a projeli jsme po jiných trasách Švédskem, Norskem a nově Finskem. Naše povídání zase obohatím o množství fotografií, protože s výběrem "jen těch nejhezčích" mám problém, dala bych je tam nejraději všechny. Přeji pěkné počtení, Broňa.



Jsem si vědoma toho, že cestopis je dlouhý a proto jej rozdělím do dvou částí:
část I.   -   1.  až   19. den ( Švédsko  Trelleborg - Finsko Rovaniemi)
část II.  -   20. až   40. den ( Finsko Oulanka - Praha)

 









Švédsko, Norsko a Finsko – rok 2010 - část I.



V cestopise uvádíme popis naší letošní cesty milovanou Skandinávií. Projeli jsme střední Švédsko, severní část Norska a nově Finsko. V cestopise uvádíme podrobnější popis trasy a zajímavostí, včetně měst a památek, které si zaslouží pozornost. O nádherné přírodě se v něm nezmiňujeme, neboť by vznikl sáhodlouhý román, protože severská příroda – krásné lesy, divoké řeky, kouzelná jezera, dech beroucí pohledy na jezera s ostrůvky, západy slunce, fjordy, ledovce, pohoří s vrcholky se sněhem, zvířata, klid a pohoda, všude čistota, Vás jistě okouzlí tak, jako nás.

Jsme manželé, kteří velice rádi poznávají jiné země, jejich přírodu, památky, kulturu, obyvatele a typická jídla tak, že se tam podíváme a zemi si sami procestujeme.

Naše příprava začala jako vždy o vánocích, kdy manžel se zeptá „kam v létě pojedeme?“. Na rozdíl od roku 2009, kdy jsme si udělali krásnou poznávací cestu po Španělsku, Portugalsku a Andoře zvítězila opět Skandinávie. S využitím všech dostupných informací jsem přes zimu zpracovala naši trasu po severu tak, abychom ve Švédsku a Norsku jeli jinou trasou než v roce 2008 a k tomu jsem naplánovala trasu Finskem. Věděli jsme tedy, že naše cesta bude cca 12.000 km dlouhá a uměli jsme si i na základě dřívějších zkušeností spočítat předpokládané finanční náklady, které díky Finsku byly vyšší.

Na cestu jsme se vydali 24. června 2010 automobilem Hyundai i20, obsah 1.2 litru, do kterého jsme doma úsporně uložili oblečení, potraviny, věci na spaní, rybářské potřeby, léky a další již ověřené „maličkosti“. Zkontrolovali jsme ještě, zda máme příslušné doklady, pojištění, fotoaparát, kameru, mapy i GPS a vyrážíme!! 




C e s t o p i s

1. den (24.6.2010)

Z domova jsme vyjeli o půlnoci směr Berlín, kde jsme byli ve 4,50 hodin, projeli jsme jej za ½ hodiny bez problémů, do Sassnitz jsme dojeli v 10,30 hodin. Cestou jsme nespěchali, jeli jsme dovolenkovou rychlostí. Dobře jsme zajeli do přístavu k trajektu – cestu už známe a v 12,45 hod. jsme se nalodili na trajekt a vyplouváme směrem Trelleborg. Švédsko nás přivítalo teplem a sluncem (až 23°C). Jedeme směrem na Ystad – projíždíme jej a před městem Höör nocujeme na pěkném parkovišti přírodní rezervace.

2. den (25.6.2010)

Ráno vyrážíme přes Hässleholm, zastavujeme se v Markaryd u losí farmy Elcupark Logan, ale s ohledem na výši vstupného (70 SEK za osobu a mini rozlohu parku) od návštěvy upouštíme. Dále pokračujeme do Värnamo, kde si prohlížíme kostel a po silnici č.151 pokračujeme do národního parku National Park Store Mose. Je pěkné počasí, sluníčko a 22°C a tak vyrážíme na 8. km trasu parkem, který je plný bažin, jezírek a nezbytných lávek. Jönkoping jen projíždíme (známe zase z dřívějška) a jedeme do Gränna. Vrátili jsme se kousek k vodopádům Röttle-By, ale zde vlastně tekla jen řeka, tak jsme sjeli níže a byli přímo u jezera Vättern – kde je pěkné molo, pláž a místa ke grilování. Ve městě jsem si koupila na ochutnání zde vyráběný typický špalek Polgagrís. Nocujeme na pěkném odpočívadle se zastřešenými altány před Ödeshög.
National Park Store Mose

                                                             
                            
3. den (26.6.2010)

Den začíná pěkně, je sluníčko i když jen 13°C, jedeme přes Ödeshög a cestou se zastavujeme ještě v Hästholmen, kde je za městem přístav na jezeře Vättern s majákem Hästholmen Lichthouse. Pokračujeme dále do Vadstena. Je to pěkné město s přístavem a zámkem Vadstena Slott, kolem kterého je vodní kanál. Projeli jsme Motala a viděli Göta Kanal a zastavili se v Örebro. Zde jsme si prohlédli zámek Slottet, který je uprostřed města a má pohádkové vodní příkopy s parkem. Prošli jsme si město, našli jsme kostel Nikolai Kyrka a radnici Rädhuset s orlojem, kde v 12,05 a v 18,00 hodin „chodí Viking“. Před Falunem jsme nocovali.
jezero Vättern
Hästholmen, maják Hästholmen Lichthouse
Vadstena Slott
Örebro zámek
                 
                
4. den (27.6.2010)

Ráno jedeme do Falunu, je krásně, svítí sluníčko. Zajeli jsme do centra, prohlédli si kostel Kristine Kyrka a skokanské můstky Hopptornet. Dále jsme jeli po zajímavé cestě do Rattvik k jezeru Siljan. Z nábřeží vede do jezera dlouhé molo Woden Jetty Rattvik z dřevěných fošen, na kterých jsou vyražena jména těch, co fošny zaplatili. Jezero má u břehu načervenalou vodu. Prohlédli jsme si pěkně upravené nádraží a před ním fontánu Three Violinists. Pokračujeme před Gullerasen, kde jsme se podívali na peřeje Styggforsen. Na pěkné, přírodně zajímavé cestě na Los jsme objevili překrásné jezero, kde byla mola, místa na grilování včetně přístřešků pro rybáře. Rybaříme s místními rybáři, ryby ale neberou, nocujeme zde.
Falun - Kristine Kirka
skokanské můstky Hopptornet
jezero Siljan
Rattvik - molo Woden Jetty |Rattvik
fontána Three Violinists
peřeje Styggforsen
               
             
5. den (28.6.2010)

Dobře jsme se vyspali a už od 05,00 hodin jsme zase na rybách, ale opět neberou. Jedeme do Östersund, ve městě měníme peníze a prohlížíme si radnici s věží, kostel Fröso Church, procházíme se po nábřeží a obdivuje 2 mosty, které vedou na ostrov Frösön. Naše cesta vede dále do Strömsund, ale odbočili jsme k řece a našli místo se stolečkem a ohništěm. Ryby asi v této řece nejsou, zato jsou tu komáři a tak oceňujeme ohniště. Nocujeme zde.
Östersund - radnice
řeka bez ryb, ale  s komáry
                              

6. den (29.6.2010)

V noci byla bouřka a pršelo, ráno polojasno a 16°C, vyrážíme do Strömsundu. Pěkný, čistý střed města, prohlédli jsme si kostel a pokračujeme přes Vilhelminu do Storuman. Hned na začátku města je vyhlídková věž Utsikten s úžasnými výhledy na jezero Storuman s ostrůvky. Objíždíme jezero a našli jsme u něho krásné odpočívadlo – lavičky, přístřešky, místa na grilování a velké množství losích bobků. Počasí je úžasné – sluníčko, 23°C, pěkné prostředí a tak zůstáváme, rybaříme a nocujeme. Žádný los v noci nepřišel.        
Strömsund - kostel

                 

Storuman - pohled z vyhlídkové věže Utsikten na jezero Storuman
            

7. den (30.6.2010)

Ráno se vydáváme směr Norsko, po cestě k hranicím jsou krásná jezera a už nás vítá norská Mo-i-Rana. Zde vyměňujeme peníze na NOK a nakupujeme ve známé samoobsluze. Cestou jsme se zastavili na odpočívadle (WC, teplá voda, klubovna, místa na nocování) a tady k nám přišlo první větší stádo sobů. Dojeli jsme na Severní Polární Kruh. Bylo opět krásné počasí jako před 2 lety, co jsme zde byli, neodolali jsme krásným výhledům a fotili a filmovali a nezapomněli jsme si postavit z kamenů Trollíka – jestlipak se ještě někdy k němu vrátíme? Pokračujeme dále a zastavujeme před Fauske u krásné divoké řeky na odpočívadle u velkých skal, které jsou zvláštně porostlé stromy. Zůstáváme zde, nacházíme velkou kostru soba a nocujeme.     
před námi Norsko



hranice Švédsko-Norsko
Severní pokární kruh


náš Troll
krajina před Fauske

                                   

8. den (1.7.2010)

Ráno pokračujeme do Fauske, bereme benzin a projíždíme okolo Sommerset a v Innhavet odbočujeme na vedlejší silnici na vesnici Finnoy. Jedeme kolem fjordu Sagfjorden a hledáme si místo na rybaření. Nacházíme příhodné místo v zatáčce, kde již stojí karavan francouzů – pán chytá a tak jdeme také k vodě. Já jsem to již s prutem vzdala a v tom manžel zasekl rybu. Po delším boji vytáhl krásnou cca 7 kilovou tresku Polac, kterou jsme si ugrilovali k večeři – byla to lahůdka. Jsme u krásného fjordu, je polojasno a ve 22,00 hodin je světlo, i když u fjordu je jen 12°C. Nocujeme – i když nevím, zda „velký rybář“ dneska usne.       

Sagfjord


spokojený rybář
                                       

9. den (2.7.2010)


Ráno po snídani jsme šli ještě k fjordu, ale byl velký odliv a tak jedeme do Bognes, kde platíme 118,-NOK za trajekt a ten nás převeze do Skarberget. Po cestě do Narviku u Ballangen vidíme krásný fjord Tysfjorden (Efjord) a na něm 3 mosty, kdy nejkrásnější je poslední most za vesnicí Hallvardoya – Erfjord Bridge. V Narviku se fotíme u nám již známého „rozcestníku“ tak, jako v roce 2008 a pokračujeme do Evenes, kde přejíždíme most na Lofoty. Odbočili jsme na silnici č. 85 na Lodingen a zde jsme si prohlédli přístav a dostali jsme se k památníku II. světové války – k obrané linii u Tielsundet fjordu. Je zde velké množství bunkrů, ze kterých jsou krásné pohledy na fjord. Vrátili jsme se na E10 a nocovali na odpočívadle za Kaustad, kde nám vtipálkové v noci odnesli boty – první a jediná nepříjemnost na všech našich cestách po severu         


trajektem z Bognes
cestou do Narviku

Rozcestník v Narviku


Lofoty



Tielsundet fjord za Lodingen



pohled z bunkrů  památníku II. svět. války

               

10. den (3.7.2010)

Dnes jsme pokračovali do hlavního města Lofot, do Svolvaer, které jsme si prohlédli a dále do Kabelväg. Hned na začátku městečka je Bílá katedrála, je dřevěná a ve skutečnosti je krémová. Odbočili jsme potom na Henningsvaer -je to pěkná cesta s úžasnými výhledy, dále na Ure – viděli jsme lososí farmu a u fjordu mořem vyvrženou mrtvou běluhu. Pokračujeme do Leknes a před podmořským tunelem na pěkném odpočívadle s výhledem na fjord a s 10 zastřešenými stolky (WC a teplá voda samozřejmostí) a znakem Vikingů na skále nocujeme.  
cestou do hl.m. Lofot - Svolvaer


Svolvaer



postupný odliv ve fjordu

cestou do Henningsvaer

Henningsvaer






                                                             
11. den (4.7.2010)

Ráno nás vítalo sluníčko, teplota u fjordu je jen 10°C a tak po snídani projíždíme pod fjordem Napptunelem do Nusfjord (památka Unesco). Zde se platí vstupné 50 NOK, ale při zaparkování na horním parkovišti jej celý uvidíte bez placení. Dále jsme projeli Ramberk, kde jsou bílé písčité pláže, ale počasí se pokazilo, voda je ledová. Viděli jsme mosty do Hamnoya, a dojeli do Reine. Zde je nejkrásnější část pohoří, úžasné pohledy, stále všude fotíme a filmujeme krásy severské přírody. Moskenes jsme obdivovali z odpočívadla na hl. silnici do Sorvagen, kde končí E 10. Sorvagen je typické městečko na Lofotech – přístaviště rybářských loděk, sušáky na ryby, rybářské sruby Rorbu, restaurace a kavárničky. Pokračujeme do vesničky na konci Lofot – Ä i Lofoten, kde vystoupáme na kopec a obdivujeme krásné scenérie, i když počasí nepřeje, je už zataženo a začíná mrholit. Vracíme se zpět přes Borg a nocujeme před Lavangen.







Moskenes


Ä i Lofoten

                        
                 
12. den (5.7.2010)

Po snídani zajíždíme do Finnsnes a přes nejkrásnější z norských mostů Gisund zajíždíme na ostrov Senja. Pokračujeme do Tromso a děláme chybu, že zajíždíme přímo do města, po poradě se vracíme a parkujeme hned na začátku města před mostem u katedrály. Arktická katedrála - Eismeerkathedrale (Tromso katedral) je bílá v kombinaci se sklem a uvnitř mají skleněné lustry z ČR. Od katedrály do města vede 1 km dlouhý most, který stojí za to si přejít pěšky, což jsme udělali. Domy jsou převážně ze dřeva, všude pořádek, tak jak je na severu obvyklé, je zde pěkná pěší zóna Storgata s kostelem. Na cestě nás provázejí přeháňky a před Storfjordem nás zastihne bouřka. Zajeli jsme na moc pěkné odpočívadlo s „chaloupkami“ s travnatou střechou a zde nocujeme.
most Gisund na ostov Senja


směr Tromso

Tromso


Tromso - Arktická katedrála Eismeerkathedrale

           
13. den (6.7.2010)

Budí nás krásné sluníčko a dnes vyrážíme přes Storfjord (zde pěkná socha Trolla) do Skibotn. Projíždíme překrásnou krajinou, snad jednou z nejhezčích, fjord lemují Lingenské Alpy plné sněhu, počasí je stále nádherné a proto cestou na odpočívadle (WC, teplá voda, stolky, lavičky, přístřešky pro rybáře, místa na grilování) se rozhodneme zůstat celý den a jdeme rybařit. K večeři ulovené makrely grilujeme a přitom pozorujeme místní rybáře – chytají zde už i malé děti.    
cestou do Skibotn



příprava makrel

Lingenské Alpy





                                   

14. den (7.7.2010)

Po odpočinkovém dnu pokračujeme směrem na Djupvik, stále obdivujeme fjord a vrcholy Lingenských Alp a na náhorní rovině pozorujeme stádo sobů. Před Altou vjíždíme do bouřky a průtrže mračen a v dešti navštěvujeme jen Alta muzeum, kde sledujeme film o 6.200 let starých skalních rytinách a jedeme dále směr Nordkapp. Počasí nepřeje, u fjordu na odpočívadle spíme.
směr Alta





                             

15. den (8.7.2010)

Ráno svítí slunce, po snídani se vydáváme dále po silnici kolem fjordu, na svazích už je jen tráva a lišejníky a pasoucí se sobi. Přijíždíme k podmořskému tunelu North Cape Tunel na ostrov Mageroya, který je dlouhý 6.875 m a platíme průjezd 192 NOK. Cesta tunelem je zážitek. Odbočujeme na Skarväg, kde se jdeme projít až ke skalní bráně Kirkeportev. Vracíme se na hlavní silnici a pokračujeme na Nordkapp, kde u brány platíme vstupné 235 NOK za osobu (vstup platí 3 dny) a parkujeme na velkém parkovišti, které je plné karavanů a automobilů. Počasí nám zatím přeje, fotíme a filmujeme, prohlížíme si návštěvnické centrum (otevřeno od 11,00 do 01,00 hodin), v kinosále sledujeme film o Nordkappu a životě na severu, prohlížíme si kapli i sál, odkud se dá pozorovat půlnoční slunce. Posíláme pohledy s poštovním razítkem Nordkappu. V 19,00 hodin slunce svítí vysoko na obloze, pohled na skály, moře a slunce je úžasný, ale ve 22,00 hodin se zatáhlo, začal foukat vítr, mrholit a půlnoční slunce neuvidíme. Nocujeme zde.
cesta na Nordkapp




cesta za North Cape Tunel do Skarväg









           

16. dne (9.7.2010)

Ráno pokračuje mrholení, fouká vítr a proto se rozhodujeme, že nebudeme čekat další den na nejisté půlnoční slunce a odjíždíme. Po cestě se vyčasilo a tak si užíváme pohledů na krásy norské přírody, projíždíme Karasjok, kde si prohlížíme Sámský parlament a už nás vítá Finsko. Před Inari nocujeme v přírodě.


Karasjok - Sámský parlament
                            

17. den (10.7.2010)

Celou noc svítí slunce, je teplo, přes den 22°C. V Inari se vydáváme na menší tůru cca 14 km ke dřevěnému kostelu v přírodě Pielpajärvi z roku 1760 – procházíme kolem jezer, potkáváme dalšího soba v přírodě. Ve městě navštěvujeme samoobsluhu a ceny potravin nás trochu děsí. U jezera Inari (3. největší ve Finsku) zůstáváme a nocujeme. Před autem nám procházejí sobi.
vítá nás Finsko

v Inari pěší tůra  ke kostelu v přírodě Pielpajärvi


chatky v přírodě - možnost přespání pro turisty

                            

18. den (11.7.2010)

Ráno pokračujeme přes Ivalo do národního parku Urho Kekkonena. Zajíždíme do návštěvnického centra Saariselkä, zde jsme si vyzvedli mapu a jedeme na parkoviště pod Kiilopaä. Pěšky se vydáváme na vrchol Kiilopaä (546m. nad mořem) pěkně upravenou cestou, na vrchol stoupáme po dřevěných schodech. Výhled stojí za to. Dále navštěvujeme Sodankylä, pěkné městečko s nejstarším dřevěným kostelem v Laponsku z roku 1689, který stojí přímo na hřbitově. V parku blízko kostela je socha Laponce se sobem. Vyrážíme směr Rovaniemi, ale ne po hlavní silnici, odbočujeme na č. 952 na Riipi a u jezera v Kotaloukko na krásném místě zůstáváme. Koupeme se v jezeře, rybaříme a místní lidé nám ukazují, že si v dřevníku máme brát dřevo na oheň a využít místo k nocování. Je krásný večer, svítí slunce, je 22°C a pohled na jezero je nádherný.
Přidat popisek





                          

19. den (12.7.2010)

V noci se zvedl vítr, ráno je zataženo a na jezeře jsou velké vlny. Po snídani se vyčasilo a tak odjíždíme do hlavního města Laponska do Rovaniemi. Prohlédli jsme si muzeum severu - skleněný tunel Arktikum a podívali jsme se též do prodejny finských nožů Marttini, která je jen cca 500 metrů nad muzeem. Neodolala jsem a nůž jsem si koupila – krájí výborně a je doopravdy velmi kvalitní. Za městem je park Santa Clause a po dalších 3 km je Severní polární kruh s vesničkou Santa Clause (finsky Napapiiri). Toto turisticky hodně navštěvované místo jsme si též prohlédli a pokračovali do Kemijärvi ke krásnému dřevěnému kostelu z roku 1774. U jezera Kitka nocujeme, je 27°C a útočí na nás tady komáři.