neděle 3. února 2013


Švédsko, Norsko - rok 2012.

 
Č á s t     II.




26.den (9.7.)


Ráno se mraky trhají, nad Atlantickým oceánem je jasno, i když je stále ještě silný vítr a tak optimisticky naladěni přejíždíme most a pokračujeme podmořským tunelem k majáku Alnes Fyr. Tady musíme ještě zdolat 1,5 km dlouhý tunel, kterým může projíždět vždy jen jednou auto. Začalo svítit slunce a tak se vracíme zase podmořskými tunely do Alesundu a jedeme na vyhlídku Aksla. Je z ní vidět krásně na město, které je rozloženo na 3 ostrovech. Po prohlídce pokračujeme a měníme plánovanou trasu – odbočujeme na silnici č. 650, jedeme na trajekt Linge – Eidsdal. Manžel cestou rybařil a chytil pěknou makrelu. Zajíždíme do nám již známého Nordalu a zjišťujeme, že molo, na kterém jsme v roce 2008 úspěšně rybařili podlehlo již „zubu času“. Nové molo je postavené jinde a slouží především pro místní klub vodních lyžařů, rybařit z něho se nedá. Projdeme se vesnicí – ta zůstala stejná a nocujeme zde.

                                          


27.den (10.7)


Po snídani dnes pokračujeme za proměnlivého počasí do Geirangeru, napojujeme se na Orlí stezku a v mracích klesáme k fjordu. Zastavujeme se v Geirangeru, kde se opět fotím u oblíbené sochy Trolla. Stoupáme serpentinami směrem pod Dalsnibu. Zastavujeme se ještě na nově vybudované vyhlídce na fjord a fotíme. Cestou jedeme v mracích, ale pod Dalsnibou se nám otevírá neskutečný pohled. Svítí slunce, je modrá obloha, všude je ještě hodně sněhu, jezero je zamrzlé a třpytí se vrcholy hor. Sjíždíme dolů podél valících se peřejí a pokračujeme několika tunely do Strynu. Dnes nocujeme u říčky, kde mají rybáři „kasičku“ na poplatek za rybaření.

Pohled na Gairanger v mlze z nové vyhlídky.

Směrem na Stryn
                                                                                                          
28.den (11.7.)

Dnes snídáme až u nejhlubšího jezera v Evropě (514 m ) Hornindalsvatnet, kolem kterého potom jedeme cca v délce 20 km. Pokračujeme kolem Nordfjordu a přes „zpívající most“ na ostrov Vagsoy do Maloy. Z pěkného městečka se vydáváme dále po neskutečně uzounké a klikaté silničce, kde jízda je jedno velké dobrodružství do Kannesteinen. Zde na břehu moře jsou vodou opracované kameny různých tvarů, nejznámější je ve tvaru „houby“. Vracíme se zpět a na jednom místě manžel chytá tresky, které ale dává vedle chytajícímu rybáři z Velké Británie, který nic nechytil a za ryby je vděčný. Nocujeme zde.

                                           
29.den (12.7)

Po snídani se vracíme do Strynu a podél Invikfjordem pokračujeme do Loenu. Tady silnice kopíruje překrásné jezero Loevatnet s vodu z ledovce a vodopádů, která má nádhernou tyrkysovou barvu. Je pěkné slunečné počasí, jdeme k ledovci Kjennsalsbreen, který nás uchvacuje svojí modrou barvou. Nejdříve platíme na samoobslužném parkovišti 40,- NOK. a v informacích se seznamujeme s tím, jak ledovec ubývá. Vracíme se k Loenu a u přístaviště rybářských lodí nocujeme.

                                                       
30.den (13.7.)

Ráno mrholí a po rychlé snídani se vydáváme směrem na Olden. Jedeme po silnici č. 724 kolem krásné „zelené“ peřejové řeky, tvořené vodou z ledovce. Ze skal padá ohromné množství vody v mnoha vodopádech. Asi 25 km za Olden na parkovišti platíme 50,- NOK a vydáváme se pěšky na cca1,5 hodinovou výpravu k ledovci Briksdalsbreen. K ledovci jezdí také vozíky – tyto hojně využívají především turisté z Japonska. Cesta vede kolem rozbouřené řeky, v jednom místě procházíme pod vodopádem a stříká na nás voda. Počasí nám přeje a při příchodu k ledovci vysvitlo slunce a tak jej vidíme v plné kráse. Na cestě zpět nás chytne zase déšť, a proto odjíždíme směrem na Byrkjelo. Cesta nás vyvedla do pohoří plného lyžařských vleků a na parkovišti u jednoho lyžařského střediska nocujeme.

Ledovec Briksdalbreen
                                              
31.den (14.7.)

Ráno se probouzíme v mracích, mrholí a tak rychle sjíždíme dolu do údolí. Jedeme několika tunely (délka od 6. do 7. km), kolem Josnesfjorden a Sognefjorden do Sogndal. Po prohlídce města pokračujeme do Ovre Ardal. Počasí se umoudřilo, svítí slunce a tak z parkoviště jdeme hned k prvnímu krásnému vodopádu Hjellefossen. K druhému vodopádu Avdalsfossen dojdeme asi za 20.mimut a rozhodujeme se, že se ještě dnes vydáme k největšímu vodopádu v Norsku, 274 m vysokému Vettifossen. Jedna cesta má trvat 2. hodiny ale touto „rychlostí“ chodí jen domorodci. Jde se kolem divoké řeky a poslední úsek před vodopádem je zážitkem na celý život. Vodopád je nádherný, ale musíme se již vrátit na parkoviště, kde nocujeme.

Ovre Ardal - vodopády
                                                
32.den (15.7.)

Ráno ještě u vodopádu snídáme a odjíždíme do Tyin. Z Ovre Ardalu jedeme strašnými serpentinami, které mají zatáčky pomalu až 360 stupňů vždy v tunelu na náhorní planinu. Je to krásná pustina sem tam s rekreačními chatkami. Pokračujeme okolo jezera Tyinvatnet a v Borgund si prohlížíme starý dřevěný kostel. V Tonjum se napojujeme na E16, pokračujeme směrem Bergen a projíždíme tunel Laerdalstunnelen, který je 24,5 km dlouhý. Aby řidiči neměli stísněný pocit při jízdě, je tunel rozdělen třemi „jeskyněmi“ s modrým osvětlením. Jízda tunelem je pěkný zážitek. V Aurlandu najíždíme na Aurlandvegen – 49. km dlouhou starou cestu, která byla právě nahrazena vybudovaným tunelem. Jedeme kolem fjordu zase strašnými serpentinami, silnička je úzká a jízda je zase zážitek. Na první vyhlídce se bavíme s Poláky trvale žijícími v Norsku, kteří si svůj život tady velmi pochvalují. Stoupáme výše a na druhé krásné vyhlídce – „molu vystrčenému nad fjord“ obdivujeme neskutečnou nádheru přírody v Norsku. Stále stoupáme a najíždíme na Snouvegen (Sněžnou cestu). Je to opět pustina s velkým množstvím sněhu. Sjíždíme dolu k Sognefjordu, u kterého nocujeme.

Kostel v Borgund

Aurlandsvegen- pohled z vyhlídky na fjord.
   
Krajina okolo Snouvegen
                                                                                                                                                             
33.den (16.7.)

Ráno svítí slunce a po snídani pokračujeme zase několika tunely na trajekt Fodnes – Mannheller (97,- NOK) a zajíždíme do Knaupanger si prohlédnou pěkný starý kostel. V Sogndal si prohlížíme město a neplánovaně se vydáváme do Förde. Když jsme si u Utviku na odpočívadle vařili kávu, tak jsem našla reklamní poukázku na pizzu v Peppes Pizza Förde. Po odevzdání poukázky jsme si vybrali velkou pizzu z bohaté nabídky a s chutí jsme ji snědli. Počasí se zhoršilo a tak cca 20 km za městem nocujeme.

34.den (17.7.)

Pršelo celou noc, ráno ještě mrholilo a tak teprve před obědem odjíždíme směrem na Holsen. Jedeme okolo pěkných jezer a na cestě potkáváme Poláka na kole, který sám jede okruh po Norsku a Švédsku. Povídáme si o cestování, vaříme mu kávu a pokračujeme dále krásnou krajinou kolem divoké řeky Gaular s peřejemi. Nad jedněmi je mostek zvláštní konstrukce, který přecházíme a jdeme po dřevěných lávkách se ještě podívat na vodopád. Z Eldalsosen sjíždíme serpentiny do Dragsviku, pokračujeme na Balestrand a zůstáváme na pěkném parkovišti. Později po fjordu připlula loď „Vikingů“, které jsme viděli už v Geirangeru. Je to skupina dětí s několika dospělými a cíl cesty mají v Bergenu.

Řeka Gaular
                                        
35.den (18.7.)

Ráno nás budí sluníčko a tak využíváme pěkného počasí, dopoledne odpočíváme a po obědě pokračujeme směr Vadheim, projíždíme dalším 7,5 km dlouhý tunel a u Sognefjordu manžel chytil tresku Keller. Pokračujeme trajektem Lavik –Oppedal (112,- NOK) dále kolem fjordu a před Matre, už vysoko nad fjordem na opět vybaveném parkovišti(i sprcha) nocujeme.

Směrem na Vadheim
                                                
36.den (19.7.)

Dnes je opět krásný den, po snídani pokračujeme směr Breistein a jedeme cestou plnou tunelů. Také přejíždíme dva dlouhé mosty – Hagelsunbrua a Northordalandsbrua. Po cestě se ještě zastavujeme v Ikea a konstatujeme, že sortiment je jako v naší , jen ta zmrzlina je o hodně lepší. Objíždíme Bergen, který známe z dřívějška a odbočujeme na silnici č. 7 a na parkovišti nocujeme.

37.den (20.7.)

Ráno po snídani jsme se vydali díky mé špatné navigaci po silnici č. 48 podél Samnangerfjorden krásnou krajinou až k odbočce na silnici č. 49, která vede podél Hardangerfjordu. Chtěla jsem, aby si manžel ještě zarybařil, protože v posledních dnech jsme vhodná místa k rybaření nenašli. Dojeli jsme před Vikoy a na parkovišti s tabulemi, upozorňujícími na kresby Vikingů dole na skále jsme zastavili. Kresby jsme šli prozkoumat, místo se nám zalíbilo, manžel došel pro pruty a začal rybařit. Tady nás ryby přesvědčily, že ve fjordu opravdu jsou, protože co nához, to ryba. Nechali jsme si jen tresku Polak a pěknou makrelu s tím, že už končíme, ale při posledním nahození se chytila cca 70 cm velká treska Keller. Treska byla tak pěkná, že jsem ohnula podběrák do tvaru luku. Autem jsme popojeli před Norheimsund a na pěkném místě u fjordu (WC+stolky) jsme si na rybách pochutnali. Nocujeme zde.

Hardangerfjord

Spokojený rybář
                                                                                                       
38.den (21.7,)

Ráno mrholí a tak rychle po snídani pokračujeme na trajekt Kvandal – Utne (112,- NOK). Kousek před trajektem na silnici č. 7 je nové pěkné parkoviště s místem pro rybaření – ryby neberou, ale zase vidíme ve fjordu lovit velké ryby. Na mapě při čekání na trajekt jsem si našla turisticky zajímavou cestu po silnici č. 550 do Hereiane. Jeli jsme po druhé straně fjordu klikatící se silničkou pro jedno auto. Projížděli jsme vesničkami, kde na prudkých stráních Norové mají sady, jahodové plantáže a pěstují zde i víno. V Hereiane na krásném parkovišti nocujeme.

39.den (22.7.)

Ráno je zataženo, vracíme se zpět a už v dešti jedeme do Oddy. Na začátku Oddy zůstáváme na parkovišti, kam dlouho do noci přijíždějí Norové a vydávají se i s dětmi v dešti na vycházku, kondiční běh či dokonce na borůvky. Čekáme zde do zítřka, protože víme o krámu, kde jsme si již dříve koupili závěsné světlo do okna a chceme si koupit další.

40.den (23.7.)

Počasí se nezlepšilo, ve městě jsme zjistili, že krám už zde není a tak vyrážíme směr Roldal. Jedeme kolem známého vodopádu Latefossen a protože v této oblasti Norska už dlouho vytrvale prší, tak i z okolních kopců se valí ohromné množství vody. Jedeme kolem divoké řeky plné peřejí. Podle předpovědi počasí má i nadále být stejné počasí, tak se rozhodujeme a měníme směr naší cesty. Vynecháváme jižní Norsko a odbočujeme na E139 a později na silnici č. 37 na Ämont. Jedeme pěknou krajinou cca ve výšce 1.880 m nad mořem. Jsou zde lyžařská střediska a všechny budovy mají travnaté střechy. Dnes spíme u sypané hráze vodní vyrovnávací elektrárny u jezera Mossvasjoen.

                                              
41.den (24.7.)

Ráno při mrholení rychle snídáme a pokračujeme dále a sjíždíme kolem divoké řeky v hlubokém údolí do Rjukan. Na řece je další elektrárna. V městečku kupujeme světlo do okna a najíždíme na silnici č. 364. Jedem pěknou krajinou, plnou kopců, lesů a jezer. U jednoho z nich zůstáváme a já houbařím – sbírám křemenáče a lišky.

42.den (25.7.)

Vstáváme do krásného rána, snídáme a jedeme do Konsbergu. Tam si prohlížíme kostel Konsberg Kirke a nakupujeme. Pokračujeme do Dramen, platíme mýto, ale do města nezajíždíme, známe jej již z dřívějška. Jedeme opět několika dlouhými tunely (např. Oslofjordtunnelen 8 km pod fjordem, platí se mýto) do Drobak. Prohlížíme si pěkné město s přístavem, kde je sousoší mořských panen. Ve městě je Julehus a zde má sídlo NISSEN (norský Santa Claus). Pokračujeme po E18, ale později odbočujeme na silnici č. 124 na Rakkestad a dále na č. 22 na Degernes. Nocujeme na parkovišti u památníku v blízkosti kostela.

43.den (26.7.)

Ráno je opět krásně, užíváme si sluníčka a vydáváme se směrem na Halden. Navštěvujeme krásnou pevnost Frederiksten a pokračujeme už na hranice. Zastavujeme ještě u posledního vodopádu a překračujeme hranice Norska a Švédska. Jedeme kolem dlouhého jezera Hällevadshol. Napojujeme se na E6 na Göteborg a k večeru zůstáváme na parkovišti, kde si grilujeme poslední Sommerkottelet ještě z Norska.

                                               
44.den (27.7.)

Budíme se do krásného rána a po snídani opouštíme dálnici a po silnici č. 160 pokračujeme do Henan. Jedeme okolo fjordu. Cestou jsou pěkná odpočívadla s výhledy na fjord. Přejíždíme několik mostů, nejhezčí je Tjörnbron. a projíždíme Tingstatunnelen pod fjordem. Za Fjaras sjíždíme k pěknému zámku Tjoloholm Slott, který si prohlížíme. Měníme trasu a jedeme po silnici č. 153 a 22. do Hestra. Byli jsme zde v roce 2008, ale místo nejprve ani nepoznáváme. Je tu postavena nová silnice, rekreační středisko i Moose park. Zůstáváme na parkovišti

Švédsko - směrem do Henan.
  
Tjoloholmslott
                                                                                                         
45.den (28.7.)

Zůstáváme dnešní den u Hestry na parkovišti Isaberg u jezera Gusjon. Zjišťujeme, že i parkoviště je nově vybavené. Přes silnici je postaven veliký rekreační komplex 72 chatek umístěných daleko od sebe ve stráni s velkou restaurací. Byli jsme se podívat i v Moose parku. Na břehu jezera je postavena nová loděnice s molem do jezera. Je pěkně a tak se v jezeře koupu.

46.den (29.7.)

Ráno odjíždíme do Almstadu a rozhodujeme se, že budeme dneska pokračovat až do Dánska. Před Malmö se horší počasí, začíná pršet a je velký vítr. Přejíždíme Öresundsbron a odbočujeme na Dragor, kde na parkovišti nocujeme.

47.den (30.7.)

Ráno po snídani vyrážíme do Kodaně. Jedeme se nejdříve podívat na Lille Havfrue - Malou mořskou vílu. Ta je v obležení především japonských turistů. Po procházce okolním parkem zajíždíme ke starému přístavu Nyhavn. Je zde množství kavárniček, které jsou v obležení turistů. Jdeme za čestnou stráží, která jde k sídlu vlády Christianborg a sledujeme zde její výměnu. Odjíždíme z města a pokračujeme do Helsingoru, kde si prohlížíme Krombork Slott a jdeme se také podívat do pěkného městečka. Tam nás zastihne déšť – přímo průtrž mračen. Nocujeme v přístavu.

Lille Havfrue

                                                                                                            
48.den (31.7.)

Ráno za pěkného počasí se jedeme podívat na další krásný hrad Frederiksborg Slott, který má krásné zahrady. Po prohlídce jedeme na Kolding (přejíždíme druhý velký most)a před městem na parkovišti nocujeme.

Frederiksborg Slott
                                                    
49.den (1.8.)

Dnes se loučíme s Dánskem s přes Midelfart vjíždíme do Německa do města Flensburg. Prohlížíme si město a kupujeme si náš oblíbený Bratwurst. Pokračujeme do Lübecku a již z dálky nás vítá panorama 7 věží. Prohlížíme si staré hanzovní město, jehož památky jsou zapsány v Unesco. Všechny památky jsou ve středu města – jako např. cihlová radnice, Mariánský kostel, Holstentor – vstupní Holštýnská brána. Pokračujeme směrem na Hamburk a na nejbližším parkovišti nocujeme.

Lübeck - vstupní brána Holstentor
                                                   
50.den (2.8.)

Ráno za pěkného počasí si jedeme ještě prohlédnout Schwerin. Ve městě je 7 jezer a u největšího z nich je zámek Schwerin Schloss. Po prohlídce zámku a města nastavujeme na GPS adresu našeho bydliště a kolem 20.00 hodiny jsme doma.





Z á v ě r:
Dovolená na severu z pohledu člověka, který má rád přírodu, umí ocenit její krásu a váží si práce lidí, kteří se o rozvoj turistiky zde starají, je překrásná. Projeli jsme cca 12.000 km, z toho cca 350 km v tunelech, jeli jsme mnoha trajekty a dobře jsme si zarybařili.  S většími náklady především vzhledem k poplatkům na trajektech jsme počítali.Počasí bylo letos opravdu "severské", ale to nijak neovlivnilo naše okouzlení severem.                                            





 
Švédsko a Norsko - rok 2012.

Při plánování dovolené v roce 2012 jsme se s manželem  shodli, že se ještě podíváme na náš milovaný sever.Trasu jsem naplánovala tak, abychom se podívali na místa, která jsme na našich cestách v roce 2008 a 2010 neviděli. Především jsme se chtěli podívat na krásu západních fjordů a tady se vydat po silnici č. 17 Kystriksveien. Věděli jsme, že najedeme cca 12.000 km a cesta nám bude trvat přibližně 50 dnů. Po zařízení všech potřebných věcí jsme se dne 14. června  vydali na cestu.
Cestopis jsem z důvodu délky rozdělila na dvě části.

Část I. - (1. - 25. den) cesta Dánskem do norského Andalsnes. 
Část II. -(26. - 50.den) cesta  z norského Alesundu do německého  
                                     Schwerinu.

 
 
Č á s t   I.1.den (14.6.)

Vydáváme se na naši letošní poznávací cestu, vyjíždíme před půlnocí a jedeme přes Teplice. Zde začíná pršet a déšť nás provází až před Berlín, který bez problému projíždíme. Pokračujeme na Hamburk a na hranice s Dánskem do Flensburgu. Dánsko nás příjemně překvapilo kvalitou silnic a množstvím vybavených odpočívadel. Dojíždíme do Koldingu, kde na takovém parkovišti nocujeme.
                                                
2.den (15.6.)

Ráno je slunečno, ale chladno, snídáme a vyrážíme směr Nyborg. Za městem zastavujeme na parkovišti před prvním velkým placeným mostem Lilebaeltsbron a jdeme se na něho z hráze podívat. Most přejíždíme a platíme poplatek za průjezd 32,-E. Pokračujeme směrem na Kodaň, přejíždíme ostrov Sprogo a vjíždíme do podmořského tunelu. Následně přejíždíme další velký placený most spojující Dánsko se Švédskem Storebaeltsbron a zde platíme poplatek 35,-E. Jízda přes most je zážitkem. Jsme ve Švédsku a pokračujeme okruhem okolo Malmö na Göteborg. Zastavujeme se v nákupních střediscích ICA a City Gross a zjišťujeme, že ceny potravin jsou oproti roku 2010 vyšší. Za Halmstaden na pěkném odpočívadle nocujeme.
Lilebaeltsbron
                                                       
3.den (16.6.)

Celou noc pršelo. Ráno po snídani pokračujeme na Göteborg a dále na hranice s Norskem do Eda Glasbruk. Počasí nám zatím v letošní dovolené nepřeje, je celkově chladněji s občasnými přeháňkami i lijavci. Norsko nás vítá též deštěm. Jedeme směrem na Storm, Eidsvoll a Hurdal kolem krásných jezer. U Storsjoen zastavujeme, protože na silnici nám cestu blokuje velké stádo krav, které jsou v pustině samotné. Projíždíme mezi nimi a pokračujeme k jezeru Hurdalsjoen, kde nocujeme.

Hurdalsjoen
                                                      
                                      
4.den (17.6.)


V noci opět pršelo, ráno se honí mraky a tak sjíždíme do Hurdalu, kde využíváme parkoviště s teplou vodou a zde teprve snídáme. Počasí se lepší a tak pokračujeme okolo jezera Skrukkelisjoen (zde pěkná odpočívadla), dále okolo Randsfjorden do Flebergu. Zde si u peřejí Mollerstufossen prohlížíme skalní rytiny sobů staré 6.000 let Helleristninger. Pokračujeme do Fagernes, stoupáme do pěkného pohoří a v Beitostonem – rekreačním středisku zastavujeme. Všude je ještě vysoká vrstva sněhu, okolní štíty se ve studeném vzduchu krásně třpytí a tak fotíme a filmujeme. Pokračujeme a na několika krásných vyhlídkách zastavujeme a „kocháme se zimní krajinou“ v červnu, vidíme zamrzlá jezera a řešíme dilema, zda pokračovat do Gjendesheimu. Chtěli jsme udělat tůru k jezeru Gjende a Bessvaten, ale při teplotě 10 – 12 st. C a výšce sněhové pokrývky od toho upouštíme. Pokračujeme k řece Sjoa, sjíždíme dolu na parkoviště a jdeme se podívat k řece. Nechápeme, jak tuto divokou řeku mohou sjíždět vodáci na lodích. Na parkovišti nocujeme.




Krajina za Beitostonem

                                                                                                        


5.den (18.6.)


Ráno je pěkně, i když je chladněji. Pokračujeme směrem na Tessand a dále na Ottu. Chceme si prohlédnout skalní útvary Kvitskriuprestinne (Bílí mniši), ale odbočujeme dříve a dostáváme se k úžasné cestě pustinou Peer Gynt Hytta. Na začátku platíme vstup 30,-NOK, sami si zvedáme závoru a strmě stoupáme serpentinami do neskutečné pustiny. Kolem nás jsou zase vysoké štíty se sněhem. Dojeli jsme na parkoviště, odkud je to k chatě ještě cca 3 km, ale fičí studený vítr a tak se pomalu vracíme. Správně odbočujeme a za chvíli již parkujeme na parkovišti u Bílých mnichů. Stoupáme k nim do příkrého kopce. Jedná se o skalní útvary kryté „pokličkou“, které se ale již velmi rozpadají. Pokračujeme dále do Mysusaeter, zde začíná NP Rondane. U automatické brány platíme 15,- NOK a jedeme až na parkoviště Spranget do výšky 1.085 m.n.m. Jdeme směrem k chatě Rondvassbu, ale zatáhlo se a začalo pršet, spadla mlha, proto se vracíme a sjíždíme dolu pod Ottu. Pokračujeme na Dombas a u Gjestegard na parkovišti nocujeme. Zase začalo pršet.

Krajina na Peer Gynt Hytta

Bílí mniši
                                                                                                  
6.den (19.6.)

V noci pršelo, ráno se vyčasilo, i když teplota je „severská“. Z Dombasu pokračujeme do Hjerkinnho, kde vstupujeme do NP Dovrefjell. Parkujeme u Kongsvold Fjeldstue – (zde jsou informace) a vydáváme se do NP, ve kterém žijí pižmoni (Moskus). Pohybujeme se po náhorní planině, okolo nás jsou nádherné štíty, sníh a mokřiny. Pižmoně jsme neviděli, jen otisky jejich kopýtek v bahně a „hovínka“, ale i tak to stálo za to. Pokračujeme na Alvdal, všude z hor teče ohromné množství vody – vodopády. Před městem jsme našli pěkné parkoviště, oteplilo se a svítí slunce, zůstáváme. V lese kolem samé losí bobky, ale los nikde.

NP Dovrefjell
                                             
7.den (20.6.)

Ráno po snídani jedeme podél pěkné řeky do Tynset a dále do městečka Tolga, kde má být starý dřevěný most se střechou. Most je opraven a je už bez střechy. Pokračujeme okolo jezera Stuggusjoen do Rorosu. Město známe už z dřívějších cest, ale znovu si jej prohlížíme včetně kostela. Dále jedeme krásnou krajinou do Tydal, cestou vidíme první soby s mláďaty, fotíme a filmujeme. Nocujeme zase na kompletně vybaveném parkovišti (jak je v Norsku běžné).

8.den (21.6.)

V noci opět prší, ráno je obloha protrhaná a po snídani vyrážíme do Lanke. Pěkná silnice č. 705 nás vede nádhernou krajinou. Ve Stjordal si projdeme město a okolo Trodheimsfjorden pokračujeme do Steinkjer. Před Grong zastavujeme u krásných peřejí Formofoss na řece Namsen, svítí slunce, je krásně a tak dnes již zůstáváme na parkovišti. Kolem jsou krásné horské štíty, neskutečná nádhera, nocujeme.

Peřeje Formofoss
                                                 
9.den (22.6.)

Po snídani pokračujeme v cestě a před Haran se zastavujeme u Laksakvaria s peřejemi Fiskumfoss – zde je pro turisty názorně ukázáno, jak lososi překonávají výškový rozdíl v peřejích. Zastavujeme se ještě u dalších krásných peřejí Breifossen. Přijíždíme ke vstupní bráně do Severního Norska – Nord Norge (brána je opravená). Pokračujeme dále okolo jezera Massavatnet k vodopádům Laksfossen a z terasy hotelu fotíme neskutečné množství valící se vody. Museli jsme si též vyfotit vycpanou hlavu losa v hotelu, protože to vypadá tak, že při letošní cestě losa neuvidíme. Pokračujeme po silnici č. 76 a 806 dále pustinou na sever. U Trofors vidíme krásný skalní útvar Hatten s úžasným pohořím. Táboříme u jezera Rossvatnet v krásné krajině, místy zde ještě leží sníh.

Peřeje Laksfossen
                                                      
10.den (23.6.)

Probouzíme se do nádherného rána a pokračujeme na Korgen. Jedeme krásnou krajinou s vodopáden Stabbfossen. Napojujeme se na E6 a kolem Mo-i-Rany vjíždíme již po třetí na letos sněhem zasypaný Polarsirkel. Na slunci je 35 st. C, fotíme, filmujeme, stavíme trolíka a kocháme se nádherou. U Stjordal odbočujeme na silnici č. 77 do údolí Junkerdal. Jedeme krásným údolím do Graddis na Norsko-Švédské hranice. Vracíme se a v krásné krajině (skály, jezero) nacházíme parkoviště a rozhodujeme se, zda zde nezůstaneme. Komáři to za nás vyřešili a tak ještě pokračujeme dál. Cestou míjíme divoké soby a k nocování si vybíráme kompletně vybavené parkoviště i se zastřešenými grily.

Polarsirkel
                                                
11.den (24.6.)

Ráno je zase slunečno a tak po snídani vyrážíme směr Fauske. Za tunelem Tennfloget odbočujeme prudce do leva na Rago Nasjonal Park. Dojeli jsme na neznačené parkoviště u řeky (WC+ přístřešek pro turisty) a vydáváme se cestičkou do kopce na cca 2 hodinový výšlap ke skalní stěně – námaha stojí za to, otevírají se nám nádherné pohledy na NP Rago. Dnes ještě pokračujeme na parkoviště Steigen, kde je naučná stezka korytem řeky a nocujeme zde.

NP Rago
                                                 
12.den (25.6.)

Ráno jedeme směr Bognes – do nejsevernějšího místa letošní trasy. Pozorujeme Lofoty a vzpomínáme na cestu, kterou jsme po nich podnikli v roce 2010. U Ulsvag vidíme skálu ve tvaru krokodýla a v Innhavet odbočujeme směrem na Finnoy. Vracíme se na oblíbené místo z roku 2010, kde manžel úspěšně rybařil. Cestu (šotolinovou) i naše místo nepoznáváme – silnice se kompletně opravuje. Jdeme rybařit, ale jdou jen malé ryby a tak se na doporučení Poláka, který zde pracuje na stavbě,  přesunujeme dále k molu, kde manžel potom chytil pěknou tresku. Grilujeme a nocujeme zde.

13.den (26.6.)

Ráno se vracíme zpět do Innhavet a pokračujeme dále. Zastavujeme ještě jednou na parkovišti Steigen a teprve snídáme. Jedeme po silnici č. 835, projíždíme Steigentunnelen (délka 8,5 km), dále přejíždíme přes most Engeloybrua, odkud vidíme pěkně na Lofoty. Z Altstadu pokračujeme po silnici č. 638 do Steigen. Zde je několik památníků na II. světovou válku. Vracíme se zpět okolo Vestfjorden, míjíme pěkná parkoviště a na jednom z nich zastavujeme a rybaříme, přišel velký sleď. Nocujeme zde.

Steigen
                                        
14.den (27.6.)

V noci opět pršelo. Po snídani se vydáváme na cestu směrem na Fauske. U Krakmo zastavujeme na již známém odpočívadle pod zvláštní skálou s názvem Klobouk. Ze Sildhopen pokračujeme po silnici č. 613 krásnou krajinou okolo Storeidet podél jezer a kolem fjordu Leirfjorden. U Fauske odbočujeme na Bodo. Projíždíme náš první placený úsek silnice – využíváme Autopass, který máme zajištěn z domova. Z Bodo jedeme po silnici č. 834 směrem do Valvika kolem moře a skal. Našli jsme za Lop pěkné parkoviště, grilujeme Sommerkotlet (kotlety cca 4-5 ks v balení za rozumnou cenu, jsou v supermarketech v mrazicích pultech). Jdeme prozkoumat okolí a nacházíme pěkné místo pro relaxaci – upravené a vybavené pro koupání, pláž stolky, grily, místa na rybaření, WC atd. Nocujeme zde.

Směrem na Storeidet

Leirfjorden
                                                                                                          
15.den (28.6.)

V noci byl velký vítr, ale ráno nám svítí slunce. Vracíme se do Bodo, děláme nákup a najíždíme na silnici č. 17 Kystriksveien, která spojuje Bodo se Steinkjerem. Tato turisticky zajímavá silnice vede malebnou krajinou západních fjordů Norska a součástí silnice je 7 trajektů. Projíždíme opět automatickým mýtem a vjíždíme do Saltstraumen. Parkujeme za mostem a z něho pozorujeme v 12,40 hodin ohromné vodní víry, které vznikají mísením proudů pod mostem. Je to úžasný zážitek a tak fotíme a filmujeme. Pokračujeme po silnici č. 17 dále a před Kjopstadem za mostem Kjellingsraumbrua parkujeme na parkovišti s ukazatelem na Fiskeplass. Čekáme na příliv, ale začalo pršet a kameny u fjordu jsou kluzké, proto nerybaříme, jen zde nocujeme.

Saltstraumen
                                              
16.den (29.6.)

Ráno nás vítá slunce, nebe je bez mraků a tak po snídani vyrážíme dále po silnici č. 17. Jedeme přes Ravik , přejíždíme most Sandhornoybrua a pokračujeme do Alsvik. Jsme na konci silnice, dále je již jen fjord – je zde krásná krajina. Vracíme se do Kjopstad, cestou projíždíme tunelem Storvikskartunnelen (3.100 m.) a pokračujeme do Ornes. Projíždíme dalším tunelem Svartistunnelen (7.600 m.) a otevírá se nám nádherný pohled na ledovec Svartisen. K ledovci nejedeme, musí se k němu lodí, jsme tu pozdě odpoledne a loď již nejede. Je stále pěkné počasí a ledovec vidíme v plné kráse. Pokračujeme trajektem Esoya Ferry do Agskerdet (76,- NOK) a pokračujeme ještě cca 10 km k jezeru, kde nocujeme.

Ledovec Svatrisen
                                        
17.den (30.6.)

Ráno je zataženo, fouká teplý vítr a tak po snídani pokračujeme směrem na Jektvik. Zde nás čeká hodinová plavba trajektem Jektvik – Kilboghamn (208-NOK). Trajektem jsme přepluli Severní polární kruh – na břehu je místo vyznačeno glóbem. Pokračujeme dále směrem do Stokkvagen a za Sila, po projetí tunelu (2.700m.) nacházíme u fjordu pěkné parkoviště s místem k rybaření. K fjordu vede schodiště a dole je snad více rybářů než ryb ve fjordu. Manžel pokouší také rybářské štěstí, ale později raději volíme večeři z oblíbených Sommerkotelet. Nocujeme zde.

Severní polární kruh - glóbus
                                           
18.den (1.7.)

V noci opět pršelo, ráno to na ryby není, je vysoká voda a tak se raději vydáváme na cestu směr Nesna. Přeplouváme Ranafjorden trajektem z Nesny do Levangu (126,-NOK). Jedeme opět krásnou krajinou, přejíždíme most Helgelandsbrua (1.065 m.) a vjíždíme do Sandnessjoen. Jedeme po pobřeží a vidíme krásně pohoří Sedm sester. Před Tjotta zajíždíme k památníku Petter Dass – je zde muzeum, památník a kostel se hřbitovem včetně vybaveného parkoviště, nocujeme zde. Pozdě večer se počasí rychle zhoršilo, pršelo, spadla mlha. Při tomto počasí však proběhla akce „helikoptéra“, kdy záchranáři evakuovali partu turistů z pohoří Sedm sester.

Krajina za Levangem
                                                  
19.den (2.7.)

Celou noc i ráno je stejné nepříznivé počasí, pokračujeme trajektem Tjotta – Forvik (185,-NOK, cesta trvá 1. hodinu), kterým přeplouváme Tjottfjorden, plujeme okolo ostrovů Longoya a Inneroya a vidíme ještě pohoří Sedm sester. Čeká nás dnes ještě další trajekt z Andalsvagen do Horn (104,-NOK). Počasí se zlepšilo, jedeme do Bronnosund, kde nakupujeme v Remě a vydáváme se k Torghatten. Za vesnicí Bronnoy je parkoviště, ze kterého vyrážíme „ke skále s oknem“. Svítí slunce a pohledy „z okna“ jsou fantastické. Vracíme se a kousek za vesnicí u jezera nocujeme.

Pohled z Torghatten
                                             
20.den (3.7.)

Počasí dnes je opět proměnlivé. Vydáváme se do Vennesundu na trajekt Vennesund – Holm (112,-NOK), na cestě projíždíme několik tunelů, vidíme krásné pohoří Heilhornet, vodopád Brudesloret, projíždíme kolem krásných jezer a před Namsos na parkovišti u památníku II. světové války nocujeme.

21.den (4.7.)

Je krásné ráno a pokračujeme směrem na Namsos, i když tam nezajíždíme, odbočujeme na Osen, kde je zvláštní krajina s kulatými kopci a zajíždíme i na konec silnice do Vingosandu. Tady na břehu fjordu je „rybářské centrum“ různých cestovních kanceláří, zajišťujících rybolov na moři, mezi nimi jsou i Češi. Vracíme se okolo Sorjerfjorden a nocujeme.

22.den (5.7.)

Je krásné ráno, otravují ale „Migy“ (muchničky) a tak se rychle vydáváme do Botngard. Jedeme po silnici č. 710 a 221 a pokračujeme až do Lysoysunndet. Je zde opět krásná krajina - moře s ostrovy. V Brekstad se naloďujeme na trajekt do Agdenes (177,-NOK). Jedeme okolo Trodheimsfjordem kde zkoušíme rybařit, ale i zkušený rybář domorodec doporučuje raději grilovat kotlety a vysvětluje, že letošní léto je nezvykle studené, bylo hodně sněhu, voda ve fjordech je studená a když už zabere ryba, tak jenom malá. Napojujeme se na E6 a pokračujeme směrem na Molde. Nocujeme na pěkném parkovišti, ale opět díky oteplení otravují Migy.

23.den (6.7.)

Ráno je opět nádherně a trajektem Halsa – Kanestraum (112,-NOK) pokračujeme do Molde. Přejíždíme krásné mosty, na posledním Gjemnessundbrua se platí mýto (102,-NOK) a vjíždíme do města, které si prohlížíme. Vracíme se kousek zpět a odbočujeme na Atlantskou cestu (mýto 20,-NOK). Počasí se kazí a tak raději zastavujeme a nocujeme u sportovního stadionu, kde nám jeho správce poskytl veškeré sociální zázemí.                                  

                                                    
Okolí Molde
                                                                                                                                                                                               24.den (7.7.)

Ráno jsou zase mraky, mlha a zima, ale pokračujeme podle našeho plánu dále po Atlantské cestě. Od Vevang jsou jednotlivé ostrůvky spojeny mosty, kolem bouří moře – neskutečný zážitek. Pokračujeme až do Bremsnes, který je na konci poloostrova a přes úžinu vidíme Kristiansand. Vracíme se (zase platíme mýto) a odbočujeme na silnici č. 406 a 62 na Eisvag. Za Molde projíždíme tunelem pod fjordem Fannefjordtunnelen (2,7 km) a přes pěkný most Bolsoybrua. Jedeme po silnici č. 660 – krásná cesta jako na houpačce, serpentiny nahoru a dolu, nocujeme před Andalsnes.

Atlantská cesta
                                            
25.den (8.7.)

Celou noc pršelo, je pod mrakem a po snídani pokračujeme v cestě směrem na Andalsnes. Před městem se manžel pokouší rybařit, ale začíná zase pršet a tak se vydáváme dál. Ve fjordu jsem viděla lovit velkou rybu. Ve městě jsme se chtěli podívat na vyhlídku Nesaksla, ale je mlha, tak „výhled“ vzdáváme. Pokračujeme na Alesund, a protože počasí je dnes opravdu severské, prší a mraky se válí po vrcholcích hor tak po projetí dvou tunelů pod fjordem (každý 4 km) zůstáváme u sportovního stadionu ve Valdervoll, kousek za Alesundem.

sobota 2. února 2013




Švédsko, Norsko a Finsko – rok 2010 – část II.

20. den (13.7.2010)

Ráno jsme si v jezeře zaplavali a vydali se do Národního parku Oulanka. Od Oulanka Visitor Centre jsme šli po pěkné cestičce k největším peřejím Finska ke Kiutaköngäs – jsou moc pěkné. Pokračujeme do pohraničního městečka Kuusamo a hledáme vodojem s vyhlídkovou plošinou – je na ulici Joukamontie č. 32. Výhled je nádherný – všude lesy a jezera. Koupila jsem si na památku typický dřevěný sámský hrníček, bez kterého se žádný Fin neobejde. Dnes jsme dojeli až do národního parku Hossa, kde na pěkném místě u jezera, se stolky,“kuchyní s kamny“, WC zůstáváme. Plaveme v jezeře, muž rybaří, slunce večer svítí tak, že i po půlnoci člověk může číst jako ve dne. Nocujeme zde.

NP Oulanka
                                             
21. den (14.7.2010)

Ráno po koupeli v jezeře a snídani se přesouváme do Nurmes a zde navštěvujeme největší kostel v Karélii - Luteránský kostel pro 2.300 lidí, který stojí za to vidět. Asi 2,5 km od města si prohlížíme vesnici Bomba (zde srub postavený bez jediného hřebíku), dnes je zde rekreační středisko u pěkného jezera. Pokračujeme směrem na Juuka, na pěkném odpočívadle s „domečkem“, ohništěm, dřevníkem a molem nad jezerem zůstáváme, rybaříme a nocujeme. Celý den je pěkné počasí, slunce pálí (přes den 32°C, večer 25°C ). 

                                                22. den (15.7.2010) 

V noci „útočili“ komáři (ještě že používáme ušitou moskytiéru na otevřené okno auta) a ráno proto hned odjíždíme do Juuka. Zde si prohlížíme kostel s pěkně upraveným hřbitovem vojáků jak z I. tak II. světové války a starou čtvrť dřevěných domků (Puu Juuka). Pokračujeme do národního parku Koli. Projíždíme vesnicí Koli a ze spodního parkoviště využíváme technicky zajímavou lanovku, která nás vyváží k turistickému centru. Vystoupáme na nejvyšší vrchol Ukko-Koli (celkově 345 m. n. mořem) a obdivujeme nádherné výhledy na jezero Pielinen (Medvědi). Počasí nám přeje a tak fotíme a filmujeme – je to nádhera. Před Tausniemi u jezera Juöjarvi využíváme místo s parkovištěm a molem a zůstáváme zde. Rybaříme sice bez úspěchu, ale je krásný slunečný den (29°C), plaveme a objevujeme i památník -rytiny na skalách. 


                                                                                 

23. den (16.7.2010)

Po snídani vyrážíme do Kuopio (velké město) a bez problému dojedeme na vrch Puijo, kde je 75 m vysoká věž s restaurací a vyhlídkovou terasou. Vstupné je 5E a panoramatický pohled na lesy a jezero Kallavesi s ostrůvky je kouzelný. Kousek od věže si prohlížíme skokanské můstky a v centru města velkou tržnici Kauppatori a pěknou katedrálu. Pokračujeme přes Rantasalmi (zde jsme si prohlédli moderní kostel) do Savonnlina. Město se rozkládá na 2 ostrovech, podél vody jsme došli ke hradu Olavinlinna. Nemohli jsme si jej prohlédnout, neboť v červenci a srpnu zde probíhá veliký operní festival a hrad je od 18,00 hodin turistům už uzavřen. Asi 6 km před Kerimäki zůstáváme u jezera, kde je voda teplá jako ve vaně, plaveme a užíváme si pěkného večera. 

Hrad Savonlina
                                            

24. den (17.7.2010)

Dnes v Kerimäki si prohlížíme dřevěný kostel Kischen Kerimäki pro 5.000 lidí a obdivujeme dřívější stavitele. Projíždíme Imatra a Lappeenranta a v Hamině, městě, které bylo pevností (40 km od Ruska) si prohlížíme Haminský kostel, radnici a přístav Tervasaari s majákovou lodí z r. 1912 SS Hyöky a ledoborcem Merikarhu z r. 1943. Měníme trasu, nejedeme na Porvoo, ale na Tolkkinen a nocujeme na místě s výhledem na moře.

25. den (18.7.201)

Ráno brzo vstáváme a už v 06,00 hodin vyrážíme směr Helsinky. Parkujeme bez problémů přímo na Senátním náměstí v centru města a vydáváme se na prohlídku. Na Senátním náměstí (Senaatintori) si prohlížíme sochu cara Alexandra II. a krásnou katedrálu Tuomiokirkko (modré kopule), přecházíme na Kauppatori – rybí trh na nábřeží, kde vidíme nejdříve Havis Amandu – fontánu s mořskou vílou a Carevnin kámen – kamenný obelisk se zlatým orlem a na druhé straně rybího trhu prezidentský palác. Kousek od paláce je Uspenski Katedrali – katedrála z červených cihel z r. 1868 s úžasnými kopulemi a nám se podařilo v 12,00 hodin zažít honosnou bohoslužbu. Odjíždíme ke skalnímu chrámu Temppeliaukio na ul. Lutherinkat č. 3, který je vytesaný ve skále a má měděnou střechu o průměru 24 m. Vstup do chrámu je ale ze severního konce Fredririnkatu, je zde plno turistů, prohlížíme si chrám a odjíždíme na olympijský stadion, kde nás ve vstupu vítá fotografie Emila Zátopka při jeho vítězném maratonském běhu. Docela nás to dostalo. Vyjíždíme na věž stadionu, ze které je pěkný pohled na město a celý sportovní areál. Pokračujeme na písčitý poloostrov do lázeňského městečka Hanko (dříve jen pro ruskou šlechtu) a z 50 m. vysoké vodárenské věže pozorujeme nejjižnější část Finska – moře, ostrůvky, přístav Hauensuoli a navštěvujeme nedaleký kostel. Zůstáváme, rybaříme – manžel vrací ryby do moře a nocujeme.

Helsinky
                                             
                                        
26. den (19.7.2010)

Po snídani a mé koupeli v moři (byla jsem odvážná, domorodci si ale studenou vodu pochvalovali) pokračujeme do Turku. Hrad v Turku je v pondělí zavřený, prohlédli jsme si jej jen z nádvoří a vrátili jsme se do centra města, kde obdivujeme Tuomiokirkko – velikou katedrálu, která je sídlem církve ve Finsku. Město je známé také zpracováním hořčice – Turun Sinappi, tak jsme museli také ochutnat. Počasí je krásné, slunce, 28°C a tak pokračujeme dále, zajíždíme se podívat do Naantali (svět Mumínků), zde nás to neoslovilo a vracíme se – směr Tammela, kde si prohlížíme dlouhý starý kostel. Před Hämeenlina nocujeme.

Hrad v Turku

                                           
27. den (20.7.2010)


V Hämeenlina si prohlížíme majestátní hrad Häme a pokračujeme do města Tampere, které leží na břehu jezera Näsijärvi. Vynecháváme prohlídku města a jedeme do zábavního centra Särkänniemi. V tomto zábavním parku plném různých atrakcí je rozhledna Näsinnuela vysoká 168 m, která má ve 124 metrech kavárnu s vyhlídkou. Platíme vstupné 8E za osobu a z věže pozorujeme celé město, dole v parku atrakce, ale především obdivujeme výhledy na jezero. Odjíždíme směr Pori a odbočujeme na Palus. Tady u kouzelného jezera nocujeme.
 

Tampere,pohled z rozhledny v parku Särkänniemi
                                                                                          
                                                      
28. den (21.7.2010)

Dnes se jedeme podívat pěknou cestou na ostrov Repossari, z Raumaluoto jedeme do Merikarvie a zde čekáme na otevření pěkného starého dřevěného kostela. Po prohlídce pokračujeme do Kristinestad a prohlížíme si zde radnici, malované dřevěné domky a starý kostel Ulrika Eleonora Kyrkan. Vydáváme se do nejzápadnějšího města Finska do Kaskö, kde mají pěkné dlouhé molo, ale fouká velký vítr a nejde rybařit. V Närpes, které je známé pěstováním výborných rajčat ve velkých sklenících (chutnají výborně) si prohlížíme středověký kostel Närpes s asi 150 Kyrkstallar (církevních stájí pro lidi). Počasí je pěkné, 23°C a tak za Nornnäs na pěkném místě na rybaření zůstáváme, zvedl se ale velký vítr, tak jen nocujeme.

29. den (22.7.2010)

I ráno je vítr a velké vlny na moři, odjíždíme do Vaasa, kde přejíždíme most na ostrov Vaskiluoto a vynahrazujeme si úspěšně rybaření . Popojeli jsme směrem na ostrov Replotlandet a zde před nejdelším finským mostem (1.045 m.) na krásném odpočívadle pro turisty (WC, teplá voda, zastřešená grilovací místa, stolky, lavičky, malé trasy kolem moře) zastavujeme a grilujeme chycenou pěknou štiku. Pokračujeme dále na ostrov Björkön, dojeli jsme až na konec ostrova a jsme nadšeni, že z vyhlídkové věže vidíme začátek souostroví Kvarken. Na dřevěné věži fičí od moře silný vítr, ale ta krása, co je před námi nám bere dech. Před námi jsou dále Nykarleby a tady si prohlížíme krásný dřevěný žlutý kostel. Chceme si ještě zajít na proslulé vafle se smetanou a jahodovou marmeládou do známého Brostugan, ale jsme tu po 17. hodině a je již zavřeno – mlsání nebylo. Spíme u jezera.

                                                
30. den (23.7.2010)

Po snídani se vydáváme do starého historického města Jakobstad, kde si prohlížíme Skata (staré dřevěné domky) a nádherný kostel Pedersöre Church. Pokračujeme do Kalajoki, kde zajíždíme až na konec výběžku do moře k památníku na II. světovou válku. Fouká zase velký vítr, moře je rozbouřené a tak pokračujeme do Oulu. V katedrále z 19. stol. Oulun Tuomiokirkka jsme si vyslechli malý koncert. U Simoniemi na výběžku do moře zůstáváme, fouká stále vítr, pozorujeme o půlnoci západ slunce – nádhera a nocujeme.

31. den (24.7.2010)


Dnes se rozloučíme s Finskem, projíždíme Kemi a v Torniu si ještě prohlížíme ortodoxní kostel. Vjíždíme zpět do Švédska, je krásný den, nefouká vítr, je 28°C. Kalix jen projíždíme a za Lulea odbočujeme na silnici č. 94 směr Bredsel. Před Älvsbyn odbočujeme k široké řece a u pískovny zůstáváme a užíváme si teplý, slunný den. V noci nás vzbudí houkání hasičských vozů, dole pod námi hoří dům.

Bredsel,peřeje Storforsen
                                            
32. den (25.7.2010)


Po snídani se vydáváme do Bredsel a tady obdivujeme úžasné vodopády Storforsen nejdříve od hotelu. Vydáváme se potom až na parkoviště u vodopádů. Po cestě z auta vidím křemenáče a tak zastavujeme a houbařské srdce plesá, za chvíli mám plné umyvadlo a manžel mi již odmítá dále zastavovat při každém mém výkřiku „křemenáč“. Vodopády jsou úchvatné a člověk oceňuje, jak je celé okolí upravené a dostupné i invalidům – máme co závidět a čemu se učit. Pokračujeme směr Pitea, jedeme ale po přírodně zajímavé silnici č. 97 a 374 a začíná pršet. Pokračujeme dál po E4 na Skellefteä a č. 364 na Umeä. Zjišťujeme, že v novinách je špatná předpověď počasí, jsou zátopy a je vyhlášen 1. stupeň povodňové pohotovosti. Dnes nocujeme na odbočce na kraji lesa, je jen 13°C a prší celou noc.
                                                    
33. den (26.7.2010)


I ráno mrholí a tak pokračujeme do Burtrask a zde u jezera a rybářského přístřešku s ohništěm (park, lavičky, mola a lodě) vaříme a pochutnáváme si ještě na křemenáčích, ale klasická houbová míchanice je nepřekonatelná. V Umeä jsme zajeli na parkoviště, které známe již z předchozí cesty a prošli se znovu po městě. Chtěli jsme pokračovat do NP Skuleskogen a na Gallsater (svět vysokých útesů), ale protože stále prší, spadla mlha a je 17°C tak měníme trasu. Nocujeme na vybaveném odpočívadle před Utansjö.

34. den (27.7.2010)

Celou noc i ráno prší, přejíždíme nejdelší švédský most Hoga Kusten Bron, ale je mlha, tak jej nevidíme tak pěkně, jako v roce 2008. V Sunsvall si měníme ještě peníze a prohlížíme si město a kostel Gamla Kyrkan s pozoruhodnými malbami a při prohlídce nás provází krásná hudba varhan. Ještě jednou pozměňujeme plánovanou trasu a jedeme po žluté do Asak, kde je pěkný dřevěný kostel Hög Church. Za Södermann odbočujeme na žlutou a v Holmsveen u jezera nacházíme krásné místo (molo na koupání, rybaření, WC, stolky, lavičky, místa na grilování). Počasí se umoudřilo, svítí sluníčko, je 19°C, zůstáváme, plaveme a rybaříme. Manžel rybaří i pozdě večer s místními rybáři, ale tady se již dříve stmívá.

                                                
35. den (28.7.2010)

Ráno je krásné, svítí slunce a po snídani vyrážíme po č. 272 přes Sandviken a Gysinge pěknou cestou s krásnými jezery a zvedacími mosty pro lodě do Uppsaly. Ve městě si prohlížíme velikou gotickou katedrálu Domkyrka, kde jsou pohřbeni významní Švédové a i vedlejší kostel. Pokračujeme 10 km jižně od města do Skokloster Castle a tento zámek si prohlížíme, navštěvujeme ještě i blízký kostel a z přístaviště pozorujeme jezero Mälaren. Plánovanou prohlídku Drottningholm vynecháváme, necháme si jej snad na příště. Dnes ještě pokračujeme do Enköping, kde si prohlížíme City Centre a dále do Ängso Slott, kde na vybaveném odpočívadle přírodní rezervace nocujeme. Manžel se zase přidává k místním rybářům, ale rybaření na jezerech ve Švédsku je přesně takové, jako u nás – je to otázka rybářského štěstí

36. den (29.7.2010)

Celou noc prší, ráno poprchává a po rychlé snídani pokračujeme na Ängso Slott, kde si prohlížíme zámek na jezeře Ängson a dále jedeme do Anundshög a procházíme se kulturní památkou - pohřebištěm a mohylou s obřadními kameny Vikingů. Ve Västeras si nenecháme ujít krásnou katedrálu Dóm a pokračujeme k dalšímu zámku Tidö Slott a následně k nejzachovalejšímu a dle našeho mínění i nejkrásnějšímu zámku Gripsholm. Zámek je u městečka Mariefred a leží na břehu jezera Mälaren. Bohužel stále prší – na zámku nás chytl liják a tak dále jen projíždíme Nyköping a Norrköping a na vybaveném odpočívadle před Västervik nocujeme.

37. den (30.7.2010)

Ráno je po dešti, vychází slunce a vydáváme se do Västervik. Je zde pěkné centrum Stora Torget, zámek Gränsö Slott, ale vydáváme se přes Gränsö Kanal na ostrov Gränsö, kde je velký motorkářský sraz. Užíváme si jeho atmosféru a později ještě pokračujeme do Kalmar. Zde si prohlížíme úchvatný zámek Kalmar Slott, vodní příkopy, park, procházíme se po nábřeží a přejíždíme dlouhý most (cca 6 km) přes moře na ostrov Öland. Tady zase na vybaveném odpočívadle nocujeme. 

Hrad Kalmar
                                                
                                                      
38. den (31.7.2010)


Na ostrově fouká vítr a tak hned po snídani pokračujeme do Borgholm, kde si prohlížíme velikou „zříceninu“ hradu Borgholms Slott Öland, obdivujeme větrné mlýny a vracíme se zase zpět přes most do Kalmar. Předpověď počasí je dále nepříznivá a tak trasu pozměňujeme a míříme směrem na Höör. Jedeme po žluté 120 a 119 a před Häselholm u jezera s molem, rybářským přístřeškem a místem na grilování zastavujeme. Počasí se vylepšilo, svítí slunce, je 18°C, rybaříme, podnikáme borůvkovou výpravu do lesa a nocujeme.

39. den (1.8.2010)

Ráno je pěkně a po snídani pokračujeme do Höör, kde ještě v City Gross nakupujeme a protože do Trelleborgu to není už tak daleko, rozhodujeme se, že zkusíme, jestli „chytíme“ ještě dneska trajekt a vyrazíme k domovu. Vše se daří a v 17,45 hod. se už z trajektu loučíme snad ne naposledy nejen se Švédskem a Finskem, ale především s naší srdeční záležitostí - s Norskem. Na moři nám již tradičně prší a tak v dešti se ze Sassnitz vydáváme směrem na Rostock, na E20 a cca 76 km od přístavu spíme jako obvykle na prvním vybaveném parkovišti v Německu.

Odplouváme z přístavu v Trelleborgu
                                               
40. den (2.8.2010)


Ráno probleskuje sluníčko, ale během chvilky spadla veliká mlha, není vidět a tak teprve v 9. hodin vyrážíme směr Berlín. V Neustrelitz si nezapomeneme udělat zastávku, to abychom neporušili naši tradici při návratu z našich cest. Opět bez problémů projedeme Berlínem a přes Drážďany, Teplice a Prahu odpoledne zastavujeme auto doma na dvoře.



Závěrem několik našich postřehů z cesty
:


1. Silniční síť je na severu velmi kvalitní, udržovaná, dobře značená a i silnice III. třídy včetně místních komunikací jsou kvalitnější než naše. Všem motoristům doporučuji striktní dodržování dopravních předpisů včetně povolených rychlostí, neboť postihy jsou citelné, stabilní radary Vás budou doprovázet na všech silnicích. Sami seveřané tyto předpisy dodržují. 


2. Cestovatelé, kteří jako my nebudou využívat ubytovací služby, které jsou v široké míře na severu poskytovány (síť hotelů, ubytoven, campingů, chatiček atd.)se nemusí obávat, protože toto včetně zajištění hygieny naleznou na častých a dobře vybavených odpočívadlech a parkovištích. Zde najdou WC, umyvárny i s teplou vodou (čistota, mýdlo a toaletní papír samozřejmostí), stolky, lavice, často vše zastřešené. Též stanování v přírodě je bez problémů za dodržení určitých podmínek (150 m od soukromého pozemku).
Období pro cestování je dle našich zkušeností ideální od poloviny června do konce srpna. Počasí na severu je sice často proměnlivé, je ovlivněno mořem, ale teploty jsou příjemné, zažili jsme letos sice i nižší teploty ráno u fjordů (10 – 15°C), ale také krásné odpolední a večerní 25 – 32°C. 


3. Ceny pohonných hmot jsou v současné době již srovnatelné a našimi, jen v Norsku jsou vyšší. Síť benzinových pump je dostatečná, ale není dobré spoléhat až jen na rezervu.
Nákup potravin je bezproblémový, jsou zde nákupní střediska, ale je třeba počítat s podstatně vyšší cenou, než jaká je u nás a to především ve Finsku, kde platí Eura. Na našich cestách toto řešíme nákupem základních potravin v optimálním množství ještě doma.


4. Milovníci rybářského sportu, kteří toto mají jako zpestření poznávací cesty, budou asi chytáním ryb na řekách a jezerech zklamáni. Na jezerech domácí rybáři chytají hlavně z loděk a ani toto jim nezajišťuje úlovek. Něco jiného je však rybaření ze břehu u moře na krásných fjordech. Zde si musíte ale najít bezpečné a dobré místo a potom Vás moře nezklame a rybářské srdce zaplesá, neboť v mnoha případech co nahození, to úlovek.


5. Na severu jsou doprovodným hmyzem komáři a to především ve Švédsku a Finsku. Záleží ale i na roku, ročním období a místě, kde se budete pohybovat. Nám se osvědčilo používání našich repelentů (OFF), obličejovou moskytiéru jsme na naší cestě nemuseli použít.

Závěrem všem cestovatelům, kteří se vydají poznávat krásy Skandinávie přejeme šťastnou cestu plnou nevšedních zážitků.