Švédsko, Norsko - rok 2012.
 
Č á s t     II.



26.den (9.7.)

Ráno se mraky trhají, nad Atlantickým oceánem je jasno, i když je stále ještě silný vítr a tak optimisticky naladěni přejíždíme most a pokračujeme podmořským tunelem k majáku Alnes Fyr. Tady musíme ještě zdolat 1,5 km dlouhý tunel, kterým může projíždět vždy jen jednou auto. Začalo svítit slunce a tak se vracíme zase podmořskými tunely do Alesundu a jedeme na vyhlídku Aksla. Je z ní vidět krásně na město, které je rozloženo na 3 ostrovech. Po prohlídce pokračujeme a měníme plánovanou trasu – odbočujeme na silnici č. 650, jedeme na trajekt Linge – Eidsdal. Manžel cestou rybařil a chytil pěknou makrelu. Zajíždíme do nám již známého Nordalu a zjišťujeme, že molo, na kterém jsme v roce 2008 úspěšně rybařili podlehlo již „zubu času“. Nové molo je postavené jinde a slouží především pro místní klub vodních lyžařů, rybařit z něho se nedá. Projdeme se vesnicí – ta zůstala stejná a nocujeme zde.

                                          


27.den (10.7)

Po snídani dnes pokračujeme za proměnlivého počasí do Geirangeru, napojujeme se na Orlí stezku a v mracích klesáme k fjordu. Zastavujeme se v Geirangeru, kde se opět fotím u oblíbené sochy Trolla. Stoupáme serpentinami směrem pod Dalsnibu. Zastavujeme se ještě na nově vybudované vyhlídce na fjord a fotíme. Cestou jedeme v mracích, ale pod Dalsnibou se nám otevírá neskutečný pohled. Svítí slunce, je modrá obloha, všude je ještě hodně sněhu, jezero je zamrzlé a třpytí se vrcholy hor. Sjíždíme dolů podél valících se peřejí a pokračujeme několika tunely do Strynu. Dnes nocujeme u říčky, kde mají rybáři „kasičku“ na poplatek za rybaření.

Pohled na Gairanger v mlze z nové vyhlídky.

Směrem na Stryn

                                                                                                          
28.den (11.7.)

Dnes snídáme až u nejhlubšího jezera v Evropě (514 m ) Hornindalsvatnet, kolem kterého potom jedeme cca v délce 20 km. Pokračujeme kolem Nordfjordu a přes „zpívající most“ na ostrov Vagsoy do Maloy. Z pěkného městečka se vydáváme dále po neskutečně uzounké a klikaté silničce, kde jízda je jedno velké dobrodružství do Kannesteinen. Zde na břehu moře jsou vodou opracované kameny různých tvarů, nejznámější je ve tvaru „houby“. Vracíme se zpět a na jednom místě manžel chytá tresky, které ale dává vedle chytajícímu rybáři z Velké Británie, který nic nechytil a za ryby je vděčný. Nocujeme zde.

                                           
29.den (12.7)

Po snídani se vracíme do Strynu a podél Invikfjordem pokračujeme do Loenu. Tady silnice kopíruje překrásné jezero Loevatnet s vodu z ledovce a vodopádů, která má nádhernou tyrkysovou barvu. Je pěkné slunečné počasí, jdeme k ledovci Kjennsalsbreen, který nás uchvacuje svojí modrou barvou. Nejdříve platíme na samoobslužném parkovišti 40,- NOK. a v informacích se seznamujeme s tím, jak ledovec ubývá. Vracíme se k Loenu a u přístaviště rybářských lodí nocujeme.

                                                       
30.den (13.7.)

Ráno mrholí a po rychlé snídani se vydáváme směrem na Olden. Jedeme po silnici č. 724 kolem krásné „zelené“ peřejové řeky, tvořené vodou z ledovce. Ze skal padá ohromné množství vody v mnoha vodopádech. Asi 25 km za Olden na parkovišti platíme 50,- NOK a vydáváme se pěšky na cca1,5 hodinovou výpravu k ledovci Briksdalsbreen. K ledovci jezdí také vozíky – tyto hojně využívají především turisté z Japonska. Cesta vede kolem rozbouřené řeky, v jednom místě procházíme pod vodopádem a stříká na nás voda. Počasí nám přeje a při příchodu k ledovci vysvitlo slunce a tak jej vidíme v plné kráse. Na cestě zpět nás chytne zase déšť, a proto odjíždíme směrem na Byrkjelo. Cesta nás vyvedla do pohoří plného lyžařských vleků a na parkovišti u jednoho lyžařského střediska nocujeme.

Ledovec Briksdalbreen

                                              
31.den (14.7.)

Ráno se probouzíme v mracích, mrholí a tak rychle sjíždíme dolu do údolí. Jedeme několika tunely (délka od 6. do 7. km), kolem Josnesfjorden a Sognefjorden do Sogndal. Po prohlídce města pokračujeme do Ovre Ardal. Počasí se umoudřilo, svítí slunce a tak z parkoviště jdeme hned k prvnímu krásnému vodopádu Hjellefossen. K druhému vodopádu Avdalsfossen dojdeme asi za 20.mimut a rozhodujeme se, že se ještě dnes vydáme k největšímu vodopádu v Norsku, 274 m vysokému Vettifossen. Jedna cesta má trvat 2. hodiny ale touto „rychlostí“ chodí jen domorodci. Jde se kolem divoké řeky a poslední úsek před vodopádem je zážitkem na celý život. Vodopád je nádherný, ale musíme se již vrátit na parkoviště, kde nocujeme.

Ovre Ardal - vodopády

                                                
32.den (15.7.)

Ráno ještě u vodopádu snídáme a odjíždíme do Tyin. Z Ovre Ardalu jedeme strašnými serpentinami, které mají zatáčky pomalu až 360 stupňů vždy v tunelu na náhorní planinu. Je to krásná pustina sem tam s rekreačními chatkami. Pokračujeme okolo jezera Tyinvatnet a v Borgund si prohlížíme starý dřevěný kostel. V Tonjum se napojujeme na E16, pokračujeme směrem Bergen a projíždíme tunel Laerdalstunnelen, který je 24,5 km dlouhý. Aby řidiči neměli stísněný pocit při jízdě, je tunel rozdělen třemi „jeskyněmi“ s modrým osvětlením. Jízda tunelem je pěkný zážitek. V Aurlandu najíždíme na Aurlandvegen – 49. km dlouhou starou cestu, která byla právě nahrazena vybudovaným tunelem. Jedeme kolem fjordu zase strašnými serpentinami, silnička je úzká a jízda je zase zážitek. Na první vyhlídce se bavíme s Poláky trvale žijícími v Norsku, kteří si svůj život tady velmi pochvalují. Stoupáme výše a na druhé krásné vyhlídce – „molu vystrčenému nad fjord“ obdivujeme neskutečnou nádheru přírody v Norsku. Stále stoupáme a najíždíme na Snouvegen (Sněžnou cestu). Je to opět pustina s velkým množstvím sněhu. Sjíždíme dolu k Sognefjordu, u kterého nocujeme.

Kostel v Borgund

Aurlandsvegen- pohled z vyhlídky na fjord.

   

Krajina okolo Snouvegen

                                                                                                                                                             
33.den (16.7.)

Ráno svítí slunce a po snídani pokračujeme zase několika tunely na trajekt Fodnes – Mannheller (97,- NOK) a zajíždíme do Knaupanger si prohlédnou pěkný starý kostel. V Sogndal si prohlížíme město a neplánovaně se vydáváme do Förde. Když jsme si u Utviku na odpočívadle vařili kávu, tak jsem našla reklamní poukázku na pizzu v Peppes Pizza Förde. Po odevzdání poukázky jsme si vybrali velkou pizzu z bohaté nabídky a s chutí jsme ji snědli. Počasí se zhoršilo a tak cca 20 km za městem nocujeme.

34.den (17.7.)

Pršelo celou noc, ráno ještě mrholilo a tak teprve před obědem odjíždíme směrem na Holsen. Jedeme okolo pěkných jezer a na cestě potkáváme Poláka na kole, který sám jede okruh po Norsku a Švédsku. Povídáme si o cestování, vaříme mu kávu a pokračujeme dále krásnou krajinou kolem divoké řeky Gaular s peřejemi. Nad jedněmi je mostek zvláštní konstrukce, který přecházíme a jdeme po dřevěných lávkách se ještě podívat na vodopád. Z Eldalsosen sjíždíme serpentiny do Dragsviku, pokračujeme na Balestrand a zůstáváme na pěkném parkovišti. Později po fjordu připlula loď „Vikingů“, které jsme viděli už v Geirangeru. Je to skupina dětí s několika dospělými a cíl cesty mají v Bergenu.

Řeka Gaular

                                        
35.den (18.7.)

Ráno nás budí sluníčko a tak využíváme pěkného počasí, dopoledne odpočíváme a po obědě pokračujeme směr Vadheim, projíždíme dalším 7,5 km dlouhý tunel a u Sognefjordu manžel chytil tresku Keller. Pokračujeme trajektem Lavik –Oppedal (112,- NOK) dále kolem fjordu a před Matre, už vysoko nad fjordem na opět vybaveném parkovišti(i sprcha) nocujeme.

Směrem na Vadheim

                                                
36.den (19.7.)

Dnes je opět krásný den, po snídani pokračujeme směr Breistein a jedeme cestou plnou tunelů. Také přejíždíme dva dlouhé mosty – Hagelsunbrua a Northordalandsbrua. Po cestě se ještě zastavujeme v Ikea a konstatujeme, že sortiment je jako v naší , jen ta zmrzlina je o hodně lepší. Objíždíme Bergen, který známe z dřívějška a odbočujeme na silnici č. 7 a na parkovišti nocujeme.

37.den (20.7.)

Ráno po snídani jsme se vydali díky mé špatné navigaci po silnici č. 48 podél Samnangerfjorden krásnou krajinou až k odbočce na silnici č. 49, která vede podél Hardangerfjordu. Chtěla jsem, aby si manžel ještě zarybařil, protože v posledních dnech jsme vhodná místa k rybaření nenašli. Dojeli jsme před Vikoy a na parkovišti s tabulemi, upozorňujícími na kresby Vikingů dole na skále jsme zastavili. Kresby jsme šli prozkoumat, místo se nám zalíbilo, manžel došel pro pruty a začal rybařit. Tady nás ryby přesvědčily, že ve fjordu opravdu jsou, protože co nához, to ryba. Nechali jsme si jen tresku Polak a pěknou makrelu s tím, že už končíme, ale při posledním nahození se chytila cca 70 cm velká treska Keller. Treska byla tak pěkná, že jsem ohnula podběrák do tvaru luku. Autem jsme popojeli před Norheimsund a na pěkném místě u fjordu (WC+stolky) jsme si na rybách pochutnali. Nocujeme zde.

Hardangerfjord

Spokojený rybář

                                                                                                       
38.den (21.7,)

Ráno mrholí a tak rychle po snídani pokračujeme na trajekt Kvandal – Utne (112,- NOK). Kousek před trajektem na silnici č. 7 je nové pěkné parkoviště s místem pro rybaření – ryby neberou, ale zase vidíme ve fjordu lovit velké ryby. Na mapě při čekání na trajekt jsem si našla turisticky zajímavou cestu po silnici č. 550 do Hereiane. Jeli jsme po druhé straně fjordu klikatící se silničkou pro jedno auto. Projížděli jsme vesničkami, kde na prudkých stráních Norové mají sady, jahodové plantáže a pěstují zde i víno. V Hereiane na krásném parkovišti nocujeme.

39.den (22.7.)

Ráno je zataženo, vracíme se zpět a už v dešti jedeme do Oddy. Na začátku Oddy zůstáváme na parkovišti, kam dlouho do noci přijíždějí Norové a vydávají se i s dětmi v dešti na vycházku, kondiční běh či dokonce na borůvky. Čekáme zde do zítřka, protože víme o krámu, kde jsme si již dříve koupili závěsné světlo do okna a chceme si koupit další.

40.den (23.7.)

Počasí se nezlepšilo, ve městě jsme zjistili, že krám už zde není a tak vyrážíme směr Roldal. Jedeme kolem známého vodopádu Latefossen a protože v této oblasti Norska už dlouho vytrvale prší, tak i z okolních kopců se valí ohromné množství vody. Jedeme kolem divoké řeky plné peřejí. Podle předpovědi počasí má i nadále být stejné počasí, tak se rozhodujeme a měníme směr naší cesty. Vynecháváme jižní Norsko a odbočujeme na E139 a později na silnici č. 37 na Ämont. Jedeme pěknou krajinou cca ve výšce 1.880 m nad mořem. Jsou zde lyžařská střediska a všechny budovy mají travnaté střechy. Dnes spíme u sypané hráze vodní vyrovnávací elektrárny u jezera Mossvasjoen.

                                              
41.den (24.7.)

Ráno při mrholení rychle snídáme a pokračujeme dále a sjíždíme kolem divoké řeky v hlubokém údolí do Rjukan. Na řece je další elektrárna. V městečku kupujeme světlo do okna a najíždíme na silnici č. 364. Jedem pěknou krajinou, plnou kopců, lesů a jezer. U jednoho z nich zůstáváme a já houbařím – sbírám křemenáče a lišky.

42.den (25.7.)

Vstáváme do krásného rána, snídáme a jedeme do Konsbergu. Tam si prohlížíme kostel Konsberg Kirke a nakupujeme. Pokračujeme do Dramen, platíme mýto, ale do města nezajíždíme, známe jej již z dřívějška. Jedeme opět několika dlouhými tunely (např. Oslofjordtunnelen 8 km pod fjordem, platí se mýto) do Drobak. Prohlížíme si pěkné město s přístavem, kde je sousoší mořských panen. Ve městě je Julehus a zde má sídlo NISSEN (norský Santa Claus). Pokračujeme po E18, ale později odbočujeme na silnici č. 124 na Rakkestad a dále na č. 22 na Degernes. Nocujeme na parkovišti u památníku v blízkosti kostela.

43.den (26.7.)

Ráno je opět krásně, užíváme si sluníčka a vydáváme se směrem na Halden. Navštěvujeme krásnou pevnost Frederiksten a pokračujeme už na hranice. Zastavujeme ještě u posledního vodopádu a překračujeme hranice Norska a Švédska. Jedeme kolem dlouhého jezera Hällevadshol. Napojujeme se na E6 na Göteborg a k večeru zůstáváme na parkovišti, kde si grilujeme poslední Sommerkottelet ještě z Norska.

                                               
44.den (27.7.)

Budíme se do krásného rána a po snídani opouštíme dálnici a po silnici č. 160 pokračujeme do Henan. Jedeme okolo fjordu. Cestou jsou pěkná odpočívadla s výhledy na fjord. Přejíždíme několik mostů, nejhezčí je Tjörnbron. a projíždíme Tingstatunnelen pod fjordem. Za Fjaras sjíždíme k pěknému zámku Tjoloholm Slott, který si prohlížíme. Měníme trasu a jedeme po silnici č. 153 a 22. do Hestra. Byli jsme zde v roce 2008, ale místo nejprve ani nepoznáváme. Je tu postavena nová silnice, rekreační středisko i Moose park. Zůstáváme na parkovišti

Švédsko - směrem do Henan.

  

Tjoloholmslott

                                                                                                         
45.den (28.7.)

Zůstáváme dnešní den u Hestry na parkovišti Isaberg u jezera Gusjon. Zjišťujeme, že i parkoviště je nově vybavené. Přes silnici je postaven veliký rekreační komplex 72 chatek umístěných daleko od sebe ve stráni s velkou restaurací. Byli jsme se podívat i v Moose parku. Na břehu jezera je postavena nová loděnice s molem do jezera. Je pěkně a tak se v jezeře koupu.

46.den (29.7.)

Ráno odjíždíme do Almstadu a rozhodujeme se, že budeme dneska pokračovat až do Dánska. Před Malmö se horší počasí, začíná pršet a je velký vítr. Přejíždíme Öresundsbron a odbočujeme na Dragor, kde na parkovišti nocujeme.

47.den (30.7.)

Ráno po snídani vyrážíme do Kodaně. Jedeme se nejdříve podívat na Lille Havfrue - Malou mořskou vílu. Ta je v obležení především japonských turistů. Po procházce okolním parkem zajíždíme ke starému přístavu Nyhavn. Je zde množství kavárniček, které jsou v obležení turistů. Jdeme za čestnou stráží, která jde k sídlu vlády Christianborg a sledujeme zde její výměnu. Odjíždíme z města a pokračujeme do Helsingoru, kde si prohlížíme Krombork Slott a jdeme se také podívat do pěkného městečka. Tam nás zastihne déšť – přímo průtrž mračen. Nocujeme v přístavu.

Lille Havfrue

                                                                                                            
48.den (31.7.)

Ráno za pěkného počasí se jedeme podívat na další krásný hrad Frederiksborg Slott, který má krásné zahrady. Po prohlídce jedeme na Kolding (přejíždíme druhý velký most)a před městem na parkovišti nocujeme.

Frederiksborg Slott

                                                    
49.den (1.8.)

Dnes se loučíme s Dánskem s přes Midelfart vjíždíme do Německa do města Flensburg. Prohlížíme si město a kupujeme si náš oblíbený Bratwurst. Pokračujeme do Lübecku a již z dálky nás vítá panorama 7 věží. Prohlížíme si staré hanzovní město, jehož památky jsou zapsány v Unesco. Všechny památky jsou ve středu města – jako např. cihlová radnice, Mariánský kostel, Holstentor – vstupní Holštýnská brána. Pokračujeme směrem na Hamburk a na nejbližším parkovišti nocujeme.

Lübeck - vstupní brána Holstentor

                                                   
50.den (2.8.)

Ráno za pěkného počasí si jedeme ještě prohlédnout Schwerin. Ve městě je 7 jezer a u největšího z nich je zámek Schwerin Schloss. Po prohlídce zámku a města nastavujeme na GPS adresu našeho bydliště a kolem 20.00 hodiny jsme doma.

Z á v ě r:
Dovolená na severu z pohledu člověka, který má rád přírodu, umí ocenit její krásu a váží si práce lidí, kteří se o rozvoj turistiky zde starají, je překrásná. Projeli jsme cca 12.000 km, z toho cca 350 km v tunelech, jeli jsme mnoha trajekty a dobře jsme si zarybařili.  S většími náklady především vzhledem k poplatkům na trajektech jsme počítali.Počasí bylo letos opravdu "severské", ale to nijak neovlivnilo naše okouzlení severem.                                            

 
Švédsko a Norsko - rok 2012.

Při plánování dovolené v roce 2012 jsme se s manželem  shodli, že se ještě podíváme na náš milovaný sever.Trasu jsem naplánovala tak, abychom se podívali na místa, která jsme na našich cestách v roce 2008 a 2010 neviděli. Především jsme se chtěli podívat na krásu západních fjordů a tady se vydat po silnici č. 17 Kystriksveien. Věděli jsme, že najedeme cca 12.000 km a cesta nám bude trvat přibližně 50 dnů. Po zařízení všech potřebných věcí jsme se dne 14. června  vydali na cestu.
Cestopis jsem z důvodu délky rozdělila na dvě části.

Část I. - (1. - 25. den) cesta Dánskem do norského Andalsnes. 
Část II. -(26. - 50.den) cesta  z norského Alesundu do německého  
                                     Schwerinu.

 
 
Č á s t   I.1.den (14.6.)

Vydáváme se na naši letošní poznávací cestu, vyjíždíme před půlnocí a jedeme přes Teplice. Zde začíná pršet a déšť nás provází až před Berlín, který bez problému projíždíme. Pokračujeme na Hamburk a na hranice s Dánskem do Flensburgu. Dánsko nás příjemně překvapilo kvalitou silnic a množstvím vybavených odpočívadel. Dojíždíme do Koldingu, kde na takovém parkovišti nocujeme.
                                                
2.den (15.6.)

Ráno je slunečno, ale chladno, snídáme a vyrážíme směr Nyborg. Za městem zastavujeme na parkovišti před prvním velkým placeným mostem Lilebaeltsbron a jdeme se na něho z hráze podívat. Most přejíždíme a platíme poplatek za průjezd 32,-E. Pokračujeme směrem na Kodaň, přejíždíme ostrov Sprogo a vjíždíme do podmořského tunelu. Následně přejíždíme další velký placený most spojující Dánsko se Švédskem Storebaeltsbron a zde platíme poplatek 35,-E. Jízda přes most je zážitkem. Jsme ve Švédsku a pokračujeme okruhem okolo Malmö na Göteborg. Zastavujeme se v nákupních střediscích ICA a City Gross a zjišťujeme, že ceny potravin jsou oproti roku 2010 vyšší. Za Halmstaden na pěkném odpočívadle nocujeme.

Lilebaeltsbron

                                                       
3.den (16.6.)

Celou noc pršelo. Ráno po snídani pokračujeme na Göteborg a dále na hranice s Norskem do Eda Glasbruk. Počasí nám zatím v letošní dovolené nepřeje, je celkově chladněji s občasnými přeháňkami i lijavci. Norsko nás vítá též deštěm. Jedeme směrem na Storm, Eidsvoll a Hurdal kolem krásných jezer. U Storsjoen zastavujeme, protože na silnici nám cestu blokuje velké stádo krav, které jsou v pustině samotné. Projíždíme mezi nimi a pokračujeme k jezeru Hurdalsjoen, kde nocujeme.

Hurdalsjoen

                                                      
                                      
4.den (17.6.)

V noci opět pršelo, ráno se honí mraky a tak sjíždíme do Hurdalu, kde využíváme parkoviště s teplou vodou a zde teprve snídáme. Počasí se lepší a tak pokračujeme okolo jezera Skrukkelisjoen (zde pěkná odpočívadla), dále okolo Randsfjorden do Flebergu. Zde si u peřejí Mollerstufossen prohlížíme skalní rytiny sobů staré 6.000 let Helleristninger. Pokračujeme do Fagernes, stoupáme do pěkného pohoří a v Beitostonem – rekreačním středisku zastavujeme. Všude je ještě vysoká vrstva sněhu, okolní štíty se ve studeném vzduchu krásně třpytí a tak fotíme a filmujeme. Pokračujeme a na několika krásných vyhlídkách zastavujeme a „kocháme se zimní krajinou“ v červnu, vidíme zamrzlá jezera a řešíme dilema, zda pokračovat do Gjendesheimu. Chtěli jsme udělat tůru k jezeru Gjende a Bessvaten, ale při teplotě 10 – 12 st. C a výšce sněhové pokrývky od toho upouštíme. Pokračujeme k řece Sjoa, sjíždíme dolu na parkoviště a jdeme se podívat k řece. Nechápeme, jak tuto divokou řeku mohou sjíždět vodáci na lodích. Na parkovišti nocujeme.

Krajina za Beitostonem

                                                                                                        


5.den (18.6.)

Ráno je pěkně, i když je chladněji. Pokračujeme směrem na Tessand a dále na Ottu. Chceme si prohlédnout skalní útvary Kvitskriuprestinne (Bílí mniši), ale odbočujeme dříve a dostáváme se k úžasné cestě pustinou Peer Gynt Hytta. Na začátku platíme vstup 30,-NOK, sami si zvedáme závoru a strmě stoupáme serpentinami do neskutečné pustiny. Kolem nás jsou zase vysoké štíty se sněhem. Dojeli jsme na parkoviště, odkud je to k chatě ještě cca 3 km, ale fičí studený vítr a tak se pomalu vracíme. Správně odbočujeme a za chvíli již parkujeme na parkovišti u Bílých mnichů. Stoupáme k nim do příkrého kopce. Jedná se o skalní útvary kryté „pokličkou“, které se ale již velmi rozpadají. Pokračujeme dále do Mysusaeter, zde začíná NP Rondane. U automatické brány platíme 15,- NOK a jedeme až na parkoviště Spranget do výšky 1.085 m.n.m. Jdeme směrem k chatě Rondvassbu, ale zatáhlo se a začalo pršet, spadla mlha, proto se vracíme a sjíždíme dolu pod Ottu. Pokračujeme na Dombas a u Gjestegard na parkovišti nocujeme. Zase začalo pršet.

Krajina na Peer Gynt Hytta

Bílí mniši

                                                                                                  
6.den (19.6.)

V noci pršelo, ráno se vyčasilo, i když teplota je „severská“. Z Dombasu pokračujeme do Hjerkinnho, kde vstupujeme do NP Dovrefjell. Parkujeme u Kongsvold Fjeldstue – (zde jsou informace) a vydáváme se do NP, ve kterém žijí pižmoni (Moskus). Pohybujeme se po náhorní planině, okolo nás jsou nádherné štíty, sníh a mokřiny. Pižmoně jsme neviděli, jen otisky jejich kopýtek v bahně a „hovínka“, ale i tak to stálo za to. Pokračujeme na Alvdal, všude z hor teče ohromné množství vody – vodopády. Před městem jsme našli pěkné parkoviště, oteplilo se a svítí slunce, zůstáváme. V lese kolem samé losí bobky, ale los nikde.

NP Dovrefjell

                                             
7.den (20.6.)

Ráno po snídani jedeme podél pěkné řeky do Tynset a dále do městečka Tolga, kde má být starý dřevěný most se střechou. Most je opraven a je už bez střechy. Pokračujeme okolo jezera Stuggusjoen do Rorosu. Město známe už z dřívějších cest, ale znovu si jej prohlížíme včetně kostela. Dále jedeme krásnou krajinou do Tydal, cestou vidíme první soby s mláďaty, fotíme a filmujeme. Nocujeme zase na kompletně vybaveném parkovišti (jak je v Norsku běžné).

8.den (21.6.)

V noci opět prší, ráno je obloha protrhaná a po snídani vyrážíme do Lanke. Pěkná silnice č. 705 nás vede nádhernou krajinou. Ve Stjordal si projdeme město a okolo Trodheimsfjorden pokračujeme do Steinkjer. Před Grong zastavujeme u krásných peřejí Formofoss na řece Namsen, svítí slunce, je krásně a tak dnes již zůstáváme na parkovišti. Kolem jsou krásné horské štíty, neskutečná nádhera, nocujeme.

Peřeje Formofoss

                                                 
9.den (22.6.)

Po snídani pokračujeme v cestě a před Haran se zastavujeme u Laksakvaria s peřejemi Fiskumfoss – zde je pro turisty názorně ukázáno, jak lososi překonávají výškový rozdíl v peřejích. Zastavujeme se ještě u dalších krásných peřejí Breifossen. Přijíždíme ke vstupní bráně do Severního Norska – Nord Norge (brána je opravená). Pokračujeme dále okolo jezera Massavatnet k vodopádům Laksfossen a z terasy hotelu fotíme neskutečné množství valící se vody. Museli jsme si též vyfotit vycpanou hlavu losa v hotelu, protože to vypadá tak, že při letošní cestě losa neuvidíme. Pokračujeme po silnici č. 76 a 806 dále pustinou na sever. U Trofors vidíme krásný skalní útvar Hatten s úžasným pohořím. Táboříme u jezera Rossvatnet v krásné krajině, místy zde ještě leží sníh.

Peřeje Laksfossen

                                                      
10.den (23.6.)

Probouzíme se do nádherného rána a pokračujeme na Korgen. Jedeme krásnou krajinou s vodopáden Stabbfossen. Napojujeme se na E6 a kolem Mo-i-Rany vjíždíme již po třetí na letos sněhem zasypaný Polarsirkel. Na slunci je 35 st. C, fotíme, filmujeme, stavíme trolíka a kocháme se nádherou. U Stjordal odbočujeme na silnici č. 77 do údolí Junkerdal. Jedeme krásným údolím do Graddis na Norsko-Švédské hranice. Vracíme se a v krásné krajině (skály, jezero) nacházíme parkoviště a rozhodujeme se, zda zde nezůstaneme. Komáři to za nás vyřešili a tak ještě pokračujeme dál. Cestou míjíme divoké soby a k nocování si vybíráme kompletně vybavené parkoviště i se zastřešenými grily.

Polarsirkel

                                                
11.den (24.6.)

Ráno je zase slunečno a tak po snídani vyrážíme směr Fauske. Za tunelem Tennfloget odbočujeme prudce do leva na Rago Nasjonal Park. Dojeli jsme na neznačené parkoviště u řeky (WC+ přístřešek pro turisty) a vydáváme se cestičkou do kopce na cca 2 hodinový výšlap ke skalní stěně – námaha stojí za to, otevírají se nám nádherné pohledy na NP Rago. Dnes ještě pokračujeme na parkoviště Steigen, kde je naučná stezka korytem řeky a nocujeme zde.

NP Rago

                                                 
12.den (25.6.)

Ráno jedeme směr Bognes – do nejsevernějšího místa letošní trasy. Pozorujeme Lofoty a vzpomínáme na cestu, kterou jsme po nich podnikli v roce 2010. U Ulsvag vidíme skálu ve tvaru krokodýla a v Innhavet odbočujeme směrem na Finnoy. Vracíme se na oblíbené místo z roku 2010, kde manžel úspěšně rybařil. Cestu (šotolinovou) i naše místo nepoznáváme – silnice se kompletně opravuje. Jdeme rybařit, ale jdou jen malé ryby a tak se na doporučení Poláka, který zde pracuje na stavbě,  přesunujeme dále k molu, kde manžel potom chytil pěknou tresku. Grilujeme a nocujeme zde.

13.den (26.6.)

Ráno se vracíme zpět do Innhavet a pokračujeme dále. Zastavujeme ještě jednou na parkovišti Steigen a teprve snídáme. Jedeme po silnici č. 835, projíždíme Steigentunnelen (délka 8,5 km), dále přejíždíme přes most Engeloybrua, odkud vidíme pěkně na Lofoty. Z Altstadu pokračujeme po silnici č. 638 do Steigen. Zde je několik památníků na II. světovou válku. Vracíme se zpět okolo Vestfjorden, míjíme pěkná parkoviště a na jednom z nich zastavujeme a rybaříme, přišel velký sleď. Nocujeme zde.

Steigen

                                        
14.den (27.6.)

V noci opět pršelo. Po snídani se vydáváme na cestu směrem na Fauske. U Krakmo zastavujeme na již známém odpočívadle pod zvláštní skálou s názvem Klobouk. Ze Sildhopen pokračujeme po silnici č. 613 krásnou krajinou okolo Storeidet podél jezer a kolem fjordu Leirfjorden. U Fauske odbočujeme na Bodo. Projíždíme náš první placený úsek silnice – využíváme Autopass, který máme zajištěn z domova. Z Bodo jedeme po silnici č. 834 směrem do Valvika kolem moře a skal. Našli jsme za Lop pěkné parkoviště, grilujeme Sommerkotlet (kotlety cca 4-5 ks v balení za rozumnou cenu, jsou v supermarketech v mrazicích pultech). Jdeme prozkoumat okolí a nacházíme pěkné místo pro relaxaci – upravené a vybavené pro koupání, pláž stolky, grily, místa na rybaření, WC atd. Nocujeme zde.

Směrem na Storeidet

Leirfjorden

                                                                                                          
15.den (28.6.)

V noci byl velký vítr, ale ráno nám svítí slunce. Vracíme se do Bodo, děláme nákup a najíždíme na silnici č. 17 Kystriksveien, která spojuje Bodo se Steinkjerem. Tato turisticky zajímavá silnice vede malebnou krajinou západních fjordů Norska a součástí silnice je 7 trajektů. Projíždíme opět automatickým mýtem a vjíždíme do Saltstraumen. Parkujeme za mostem a z něho pozorujeme v 12,40 hodin ohromné vodní víry, které vznikají mísením proudů pod mostem. Je to úžasný zážitek a tak fotíme a filmujeme. Pokračujeme po silnici č. 17 dále a před Kjopstadem za mostem Kjellingsraumbrua parkujeme na parkovišti s ukazatelem na Fiskeplass. Čekáme na příliv, ale začalo pršet a kameny u fjordu jsou kluzké, proto nerybaříme, jen zde nocujeme.

Saltstraumen

                                              
16.den (29.6.)

Ráno nás vítá slunce, nebe je bez mraků a tak po snídani vyrážíme dále po silnici č. 17. Jedeme přes Ravik , přejíždíme most Sandhornoybrua a pokračujeme do Alsvik. Jsme na konci silnice, dále je již jen fjord – je zde krásná krajina. Vracíme se do Kjopstad, cestou projíždíme tunelem Storvikskartunnelen (3.100 m.) a pokračujeme do Ornes. Projíždíme dalším tunelem Svartistunnelen (7.600 m.) a otevírá se nám nádherný pohled na ledovec Svartisen. K ledovci nejedeme, musí se k němu lodí, jsme tu pozdě odpoledne a loď již nejede. Je stále pěkné počasí a ledovec vidíme v plné kráse. Pokračujeme trajektem Esoya Ferry do Agskerdet (76,- NOK) a pokračujeme ještě cca 10 km k jezeru, kde nocujeme.

Ledovec Svatrisen

                                        
17.den (30.6.)

Ráno je zataženo, fouká teplý vítr a tak po snídani pokračujeme směrem na Jektvik. Zde nás čeká hodinová plavba trajektem Jektvik – Kilboghamn (208-NOK). Trajektem jsme přepluli Severní polární kruh – na břehu je místo vyznačeno glóbem. Pokračujeme dále směrem do Stokkvagen a za Sila, po projetí tunelu (2.700m.) nacházíme u fjordu pěkné parkoviště s místem k rybaření. K fjordu vede schodiště a dole je snad více rybářů než ryb ve fjordu. Manžel pokouší také rybářské štěstí, ale později raději volíme večeři z oblíbených Sommerkotelet. Nocujeme zde.

Severní polární kruh - glóbus

                                           
18.den (1.7.)

V noci opět pršelo, ráno to na ryby není, je vysoká voda a tak se raději vydáváme na cestu směr Nesna. Přeplouváme Ranafjorden trajektem z Nesny do Levangu (126,-NOK). Jedeme opět krásnou krajinou, přejíždíme most Helgelandsbrua (1.065 m.) a vjíždíme do Sandnessjoen. Jedeme po pobřeží a vidíme krásně pohoří Sedm sester. Před Tjotta zajíždíme k památníku Petter Dass – je zde muzeum, památník a kostel se hřbitovem včetně vybaveného parkoviště, nocujeme zde. Pozdě večer se počasí rychle zhoršilo, pršelo, spadla mlha. Při tomto počasí však proběhla akce „helikoptéra“, kdy záchranáři evakuovali partu turistů z pohoří Sedm sester.

Krajina za Levangem

                                                  
19.den (2.7.)

Celou noc i ráno je stejné nepříznivé počasí, pokračujeme trajektem Tjotta – Forvik (185,-NOK, cesta trvá 1. hodinu), kterým přeplouváme Tjottfjorden, plujeme okolo ostrovů Longoya a Inneroya a vidíme ještě pohoří Sedm sester. Čeká nás dnes ještě další trajekt z Andalsvagen do Horn (104,-NOK). Počasí se zlepšilo, jedeme do Bronnosund, kde nakupujeme v Remě a vydáváme se k Torghatten. Za vesnicí Bronnoy je parkoviště, ze kterého vyrážíme „ke skále s oknem“. Svítí slunce a pohledy „z okna“ jsou fantastické. Vracíme se a kousek za vesnicí u jezera nocujeme.

Pohled z Torghatten

                                             
20.den (3.7.)

Počasí dnes je opět proměnlivé. Vydáváme se do Vennesundu na trajekt Vennesund – Holm (112,-NOK), na cestě projíždíme několik tunelů, vidíme krásné pohoří Heilhornet, vodopád Brudesloret, projíždíme kolem krásných jezer a před Namsos na parkovišti u památníku II. světové války nocujeme.

21.den (4.7.)

Je krásné ráno a pokračujeme směrem na Namsos, i když tam nezajíždíme, odbočujeme na Osen, kde je zvláštní krajina s kulatými kopci a zajíždíme i na konec silnice do Vingosandu. Tady na břehu fjordu je „rybářské centrum“ různých cestovních kanceláří, zajišťujících rybolov na moři, mezi nimi jsou i Češi. Vracíme se okolo Sorjerfjorden a nocujeme.

22.den (5.7.)

Je krásné ráno, otravují ale „Migy“ (muchničky) a tak se rychle vydáváme do Botngard. Jedeme po silnici č. 710 a 221 a pokračujeme až do Lysoysunndet. Je zde opět krásná krajina - moře s ostrovy. V Brekstad se naloďujeme na trajekt do Agdenes (177,-NOK). Jedeme okolo Trodheimsfjordem kde zkoušíme rybařit, ale i zkušený rybář domorodec doporučuje raději grilovat kotlety a vysvětluje, že letošní léto je nezvykle studené, bylo hodně sněhu, voda ve fjordech je studená a když už zabere ryba, tak jenom malá. Napojujeme se na E6 a pokračujeme směrem na Molde. Nocujeme na pěkném parkovišti, ale opět díky oteplení otravují Migy.

23.den (6.7.)

Ráno je opět nádherně a trajektem Halsa – Kanestraum (112,-NOK) pokračujeme do Molde. Přejíždíme krásné mosty, na posledním Gjemnessundbrua se platí mýto (102,-NOK) a vjíždíme do města, které si prohlížíme. Vracíme se kousek zpět a odbočujeme na Atlantskou cestu (mýto 20,-NOK). Počasí se kazí a tak raději zastavujeme a nocujeme u sportovního stadionu, kde nám jeho správce poskytl veškeré sociální zázemí.                                  
                                                    

Okolí Molde

                                                                                                                                                                                               24.den (7.7.)

Ráno jsou zase mraky, mlha a zima, ale pokračujeme podle našeho plánu dále po Atlantské cestě. Od Vevang jsou jednotlivé ostrůvky spojeny mosty, kolem bouří moře – neskutečný zážitek. Pokračujeme až do Bremsnes, který je na konci poloostrova a přes úžinu vidíme Kristiansand. Vracíme se (zase platíme mýto) a odbočujeme na silnici č. 406 a 62 na Eisvag. Za Molde projíždíme tunelem pod fjordem Fannefjordtunnelen (2,7 km) a přes pěkný most Bolsoybrua. Jedeme po silnici č. 660 – krásná cesta jako na houpačce, serpentiny nahoru a dolu, nocujeme před Andalsnes.

Atlantská cesta

                                            
25.den (8.7.)

Celou noc pršelo, je pod mrakem a po snídani pokračujeme v cestě směrem na Andalsnes. Před městem se manžel pokouší rybařit, ale začíná zase pršet a tak se vydáváme dál. Ve fjordu jsem viděla lovit velkou rybu. Ve městě jsme se chtěli podívat na vyhlídku Nesaksla, ale je mlha, tak „výhled“ vzdáváme. Pokračujeme na Alesund, a protože počasí je dnes opravdu severské, prší a mraky se válí po vrcholcích hor tak po projetí dvou tunelů pod fjordem (každý 4 km) zůstáváme u sportovního stadionu ve Valdervoll, kousek za Alesundem.