Dnes uveřejňuji zpracovaný cestopis z naší poznávací cesty po Francii z roku 2007. Je zpracován z poznámek, které si pěčlivě dělám cestou, a tak i když jsem jej vytvořila až nyní, je obrazem absolvované cesty. Je ještě bohužel bez fotografií, neboť v té době jsme ještě neměli kvalitní fotoaparát a cestu jsme dokumentovali jen kamerou. Přeji příjemné počtení, Broňa.
F R A N C I E rok 2007
C e s t o p i s :
1. den (6.6.2007)
Naše letošní cesta vedla do Francie přes Rozvadov a dále Německem přes Norimberk, Meinnheim a Saarbrücken. Prvním navštíveným francouzským městem byl Metz, který leží na soutoku řek Moselly a Seilly. Prohlédli jsme si střed města s pěší zónou, středověké náměstí Place Saint-Louis a zajímala nás především honosná gotická katedrála Sv. Štěpána Cathédrale Saint-Étienne Metz. Katedrála se budovala v 13. a 14. století, má 42 m vysokou chrámovou loď a jedná se tak o třetí nejvyšší katedrálu Francie. Ještě pokračujeme do města Verdun, u kterého byla vybojována jedna z největších bitev 1. světové války a my navštěvujeme vítězný památník Monument a la Victorie. Nocujeme dnes před Chalons E.C. na pěkném parkovišti.
2. den (7.6.2007)
Ráno pokračujeme směrem na Paříž a na cestě se zastavujeme a prohlížíme si další vysokou katedrálu v L. Epiné. Meaux jen projíždíme a jedeme přímo do Paříže. Vjezd máme trochu komplikovaný, nepodařilo se nám do centra dojet bezproblémově jako v loňském roce. Zajíždíme na parkoviště za Eiffelovu věž Tour Eiffel, která je symbolem Paříže. Je to 300 m vysoká železná rozhledna, která byla postavena v roce 1889 a ze které lze dohlédnout při dobré viditelnosti až do vzdálenosti 67 km. Nám se to bohužel dnes nepovede, neboť Paříž je zahalena mlhou. Procházíme se tedy jen nám již po známých místech, odjíždíme a parkujeme pod Louvrem. Znovu trávíme čas v palácovém komplexu Palais du Louvre, který patří mezi největší muzea světa a dříve byl sídlem francouzských králů. Procházíme se dalšími ulicemi města, jdeme okolo hotelu Ritz i okolo největšího centra vysokoškolského studia ve Francii Sorbonny. Počasí se nelepší, a protože nejvýznačnější památky Paříže jsme si prohlédli za pěkného počasí minulý rok, rozhodujeme se Paříž opustit a vydáváme se směrem na Rouen a před ním nocujeme.
3. den (8.6.2007)
Ráno je stále mlha, že by se dala krájet a tak opatrně po snídani pokračujeme do Rouen, hlavního města Normandie. Město bylo v roce 1944 z velké části rozbombardováno, ale přesto je plné památek a je známé mučednickou smrtí Johanky z Arku. Parkujeme v podzemních garážích blízko středu starého města a vydáváme se za vybranými památkami. Procházíme úzkými starými uličkami podél roubených domů z 15. až 17. století, navštěvujeme tržnici u moderního kostela svaté Johanky z Arku. Vedle je pomník označující místo, kde byla v roce 1431 upálena a také kameny z tribuny jejích soudců. Procházíme nejproslulejší ulicí Rouenu Rue du Gros-Horloge a pokračujeme k „orloji“. Na renesanční věži s hodinami Gros Horloge je ornamentální pozlacený ciferník, který má jen jednu (hodinovou) ručičku. Vedle stojí zvonice ze 14. století, je již mírně nachýlená a dodnes v 21. hodin zde zvoní klekání. Pokračujeme k velkolepé katedrále Notre Dame se spoustou štíhlých věžiček. Katedrálu právě pískují a opravená část svítí svou novotou. Vnějšek katedrály je bohatě zdobený a kontrastuje tak se strohostí interiéru. Uvnitř je monumentální hrobka kardinálů z Amboise a je zde také pohřbeno srdce krále Richarda Anglického, známého jako Richard Lví srdce. Ještě pokračujeme směrem na Caen, ale najeli jsme nechtěně na placenou dálnici, a tak sjíždíme a pokračujeme po okresních silnicích na Lisieux a přijíždíme do Caen. V historické části zbylo jen málo památek, neboť Caen byl prvním velkým cílem přistání při invazi v 2. světové válce a město bylo zničeno. Caen je dobrým výchozím místem k návštěvě pláží, kde v den D – 6. června 1944 došlo ke spojenecké invazi. Jedeme směrem Ouistreham-Riva-Bella a na pobřeží jsme se prošli po pláži Montgomery s památníkem zde padlých vojáků. Nocujeme na odpočívadle před Arromanches.
4. den (9.6.2007)
Ráno pokračujeme a po cestě se zastavujeme u památníku, kdy z jeho věže vidíme pláže invaze, německé betonové bunkry a na moři zbytky pontonů. Postupně si celé pobřeží prohlížíme, navštěvujeme pláže s kódovými názvy Sword, Juno, Gold, Omaha a Utah. Déle se zdržujeme v Arromanches, kde dodnes jsou zbytky uměle vytvořeného přístavu Mulberry. Pontony z ocele a betonu byly převezeny přes kanál La Manche, aby zde mohla být vyložena vojenská technika na pláž Gold. Po pláži se dnes prohánějí džípy s americkými vlajkami, je zde ještě výzdoba, neboť probíhala slavnost k výročí dne D. Ve městě si prohlížíme Muzeum vylodění. Na pláži Omaha a Utah probíhali nejstrašlivější boje invaze a na skále nad pláží Omaha je toho důkazem 9.386 mramorových křížů na Americkém vojenském hřbitově. Je zde památník a celé pietní místo je výmluvnější než jakékoliv muzeum. Pokračujeme na Saint Lo a před Villedieu I.P. na pěkném parkovišti nocujeme.
5. den (10.6.2007)
Po snídani pokračujeme do Mont Saint Michel, který se nachází na rozhraní Normandie a Bretaně. Jedná se o opatství na skále, které se za přílivu vynořuje z moře. Vyvýšená silnice spojující ostrov s pevninou byla postavena v roce 1874 a každý návštěvník musí být připraven na to, že v určenou dobu při začínajícím přílivu musí odjet s autem z parkoviště pod silnicí. Toto malebné místo jsme navštívili za odlivu a proto si zjišťujeme, kdy musíme Mont Saint Michel opustit a vydáváme se na jeho prohlídku. Vstupujeme do opevněného městečka, procházíme uličkami plnými různých krámků, kaváren a turistů, obdivujeme mohutný klášter s tesanými sloupy a skvělý výhled z horní terasy kláštera na zátoku a turisty, kteří se procházejí daleko od kláštera po písku. Opouštíme krásnou památku a pokračujeme do Saint-Malo, které je významným rybářským přístavem pro lov tresek. Parkujeme u přístavu a přecházíme ze středu města na valy z 12. století, které z města udělaly v podstatě nedobytnou pevnost, i když po hrozivém bombardování za 2. světové války muselo být znova kámen po kameni vybudováno. Jdeme k věži Tour Bidouane a kocháme se krásou Smaragdového pobřeží. Začíná už příliv a tak nemůžeme pěšky po písku dojít k ostrůvku Grand Bé, tak město opouštíme a jedeme ještě na Cap Fréhel. Jedná se o jeden z nejkrásnějších severních výběžků v Bretani, je to mys s majákem, ze kterého je vidět světlo až do vzdálenosti 100 km. Počasí se ale cestou pokazilo, u majáku poprchává a tak prohlídku majáku rušíme, jen se díváme na rozbouřené moře 70 m hluboko pod námi. Odjíždíme od pobřeží a před Morlaix v dešti nocujeme.
6. den (11.6.2007)
Ráno opět byla velká mlha a za mrholení přijíždíme do Morlaix, kde parkujeme přímo ve středu města. Toto město se vyznačuje velikým železničním viaduktem z roku 1863, který se tyčí nad centrem města. Prohlídka netrvala dlouho a pokračujeme do Quimperu. Po cestě se zastavujeme v městečku Pleyben, kde si prohlížíme pěkný kostel a navštěvujeme rodinou čokoládovnu a mlsáme jejich dobroty. V nejstarším městě Bretaně Quimperu se jdeme ulicemi starého města s pěknými domky a obchůdky podívat na ohromnou gotickou katedrálu Saint-Corentin ze 13. století. Zvláštností této katedrály je umístění chrámové lodi šikmo od kůru, které je ihned při vstupu do katedrály viditelné. Po prohlídce ještě navštěvujeme menší botanickou zahradu a jedeme do Carnacu. Město obklopují pole gigantických kamenů, které jsou uspořádány do záhadných linií a kruhů. Vědci se domnívají, že měly astronomický význam pro různé předpovědi, např. zatmění Slunce či Měsíce. Ve městě si prohlížíme katedrálu a odjíždíme si prohlédnout nejznámější pole menhirů Ménec a Kermario. Nocujeme na pěkném odpočívadle kousek od menhirů.
7. den (12.6.2007)
Ráno vstáváme do sluníčka a vydáváme se do údolí řeky Loiry, do oblasti nejzajímavějších francouzských zámků. První navštěvujeme ve městě Angers. Zámek se opravuje, je to velká obranná pevnost s hradbami a krásně upravenou zahradou a okolím. Pozorujeme průvodkyni, která v dobovém kostýmu podává pomalu divadelní formou výklad turistům. Dále si prohlížíme impozantní gotickou katedrálu z 12. století, která má krásná barevná okna. Pokračujeme na zámek Saumur, který se tyčí nad řekou Loirou ve stejnojmenném městě. Zámek pochází z 10. století, opravuje se a uvnitř je umístěno také několik muzeí, např. hraček. Přístup k zámku je přes padací dřevěný most nad zámeckým příkopem. Dále si prohlížíme zámek v Ussé a v Azay-Le-Rideau. Dnes ještě jedeme před zámek Villandry, ale je již zavřeno a tak zůstáváme na parkovišti a nocujeme.
8. den (13.6.2007)
Dnes si opět za krásného počasí prohlížíme zámek Villandry, dokončeného roku 1536 s jeho nádhernými zahradami, které jsou členěny na zahradu zeleninovou, bylinnou, vodní, labyrint a na zahradu lásky. Zeleninová zahrada je ve čtvercích osázena zeleninou různých barev v geometrických vzorech a bylinná zahrada je osázena bylinkami z aromatických účelů. Zahrada lásky je vybudovaná na jižní terase a její záhony plné květů symbolizují různé podoby lásky. Nechce se nám ani ze zámku odcházet, ale máme ještě dnes v plánu navštívit zámek Chenonceau. V průvodcích se uvádí, že se jedná o nejromantičtější zámek Francie, ale tady jsou zámky tak pohádkové, že je těžké určit vítěze. Zde se platí vstupné ještě před vstupem do zahrad, které se dělí na okrasnou a ovocnou a jsou také úžasné. Samotný zámek stojí na původním místě vodního mlýna a teprve později byl oblouky spojen s druhým břehem řeky. Na obloucích je nyní umístěna druhá galerie zámku a při prohlídce je odtud pěkný pohled na okolí. Komnaty zámku jsou bohatě zdobeny, je zde především velké množství obrazů a gobelínů. Dnes ještě navštěvujeme královský zámek Amboisé. Je postaven na vyvýšenině nad řekou Loirou a vstupuje se do něho ze starého města mohutným schodištěm. Pokračujeme k zámku Chaumont, který je postaven na kopci a ke kterému stoupáme pěknou cestou v parku, které lemují dřevěné zvonkohry. Zámek je opět pohádkově nádherný. V parku také obdivujeme staleté sekvoje. Zastavujeme ještě v Blois a na prostranství před zámkem vidíme na poslední chvíli zajímavost, jak z oken v 18.00 hodin zlaté hlavy draků „chrlí oheň“. Zámek již je zavřený a my zajíždíme do rodinného campingu asi 5 km před Chambord a zde nocujeme.
9. den (14.6.2007)
Dnes navštěvujeme zámek Chambord, který je největším zámkem na Loiře a dle našeho mínění i nejkrásnějším. Je velmi rozsáhlý, má 440 komnat, 85 schodišť a na střechách se tyčí 365 komínů. Zámek byl budován v letech 1519 až 1547 a je zde patrný vliv i Leonarda da Vinciho. Připisuje se mu návrh hlavního schodiště, které je postaveno jako dvojitá šroubovice a lidé po něm stoupající se vlastně nepotkají. Zámek má obdélníkový půdorys a má 8 hlavních věží. Uvnitř zámku, který si návštěvníci ve velkém počtu většinou prohlížejí sami, to při procházce komnatami někdy připomíná bludiště. Nejkrásnější je ale střecha zámku s množstvím věží, věžiček a střešních teras, ze kterých je pěkný pohled do okolí. Počasí nám zde sice nepřálo, byl liják a často poprchávalo, ale i za deště stála návštěva za to. Pokračujeme dále na jih přes Quéret a Tulle a stále nás doprovází déšť. U Brive nocujeme.
10. den (15.7.2007)
Ráno se ještě mlha válí po kopcích, jsme ve výšce 960 m n.m. a pomalu pokračujeme směrem na Rocamadour. Z vesnice Rocamadour je krásný výhled na ještě cca 1 km vzdálenou památku, kterou navštěvujeme. Jedná se o středověké poutní místo vybudované na skalních terasách s historickou vesnicí z 12. století, která získala věhlas mezi věřícími po nálezu ostatků mužského těla tzv. sv. Amadoura. Zde je jedna centrální ulice Rue de la Couronnerie s mnoha krámky, kavárnami a restauracemi na jejímž konci jsou středověké hradby. Je zde několik kostelů, ale nejnavštěvovanější je kaple Notre-Dame s Černou madonou, která má prý nadpřirozenou moc. Ke kapli se stoupá cestou Via Sansta po 223 schodech, věřící mají vystoupat po kolenou. Je krásné počasí a pohled na vápencové skály v okolí je nádherný. Pokračujeme i nadále po vedlejších silnicích do historického města Albi. Je to tzv. biskupské město, protože je sídlem diecéze Albi. V historickém jádru se nachází nejvýznamnější památka katedrála Sainté-Cécile budovaná v letech 1282 až 1482, jedná se o nejmohutnější stavbu z pálených cihel na světě. Do města bohužel přijíždíme těsně po 18. hodině a katedrálu nám zavřeli před nosem a tak ji obdivujeme jen zvenčí a nechápeme, jak mohli s tehdejšími technickými prostředky něco tak ohromného z cihel postavit. Procházíme okolo renesančních měšťanských domů a přes starý most Pont Vieux, který byl postaven v roce 1035 se vracíme k autu a jedeme směrem na Carcassone. Nocujeme na pěkném odpočívadle.
11. den (16.6.2007)
Ráno je sice ještě chladno, ale slunečno a pokračujeme do Carcassone. Toto město patří mezi nejzachovalejší středověká města v Evropě. Parkujeme ve středu města a navštěvujeme trhy, které se zde konají každou sobotu, ale nijak nás neosloví a připadají nám, že jsou totožné s vietnamskými tržišti u nás. Prohlížíme si střed města, pěkný kostel a odjíždíme k historické pevnosti Carcassone. Parkujeme na velkém parkovišti a jdeme spolu s davy turistů do nejpůsobivější středověké citadely v Evropě. Hradby jsou dvojité s množstvím mohutných věží, procházíme se uličkami starého města a nacházíme katedrálu St. Nazaire, ve které je vyobrazeno obléhání Carcassone v roce 1209. Z citadely mimo plán zajíždíme na pobřeží do Narbone a na pláži strávíme krásné odpoledne. Je teplo, moře je příjemné a tak relaxujeme. Po pobřeží pokračujeme dále a za Nimes nocujeme.
12. den (17.6.2007)
Dnes pokračujeme směrem na Avignon, ale zastavujeme se ještě u další významné římské památky a to akvaduktu Pont du Gard. Je brzo ráno a tak jsme zatím jedinými návštěvníky a od informačního centra pokračujeme přímo k unikátní památce z doby Římanů. Jedná se o akvadukt, který je dodnes funkční a do 9. století zásoboval vodou Avignon a okolí z pramenů vzdálených cca 50 km od města. Akvadukt je vysoký 49 a dlouhý 275 metrů a spojuje břehy řeky Gordon. Má na sobě postavené 3 arkády oblouků a v nejvyšším patře je vodovod. Při prohlídce mohutnosti stavby bez použití malty obdivujeme dovednost dřívějších stavitelů. Pokračujeme do Avignonu, města papežů a mnoha památek. Nezajíždíme až do centra, ale parkujeme kousek od snad nejznámější avignonské památky mostu Pont ďAvignon (Pont St-Bénézet). Tento most pochází z 12. století a ve století 17. jej poničila řeka a z původních 22 oblouků se dodnes zachovaly čtyři. Po jeho prohlídce pokračujeme na náměstí Place du Palaís s Papežským palácem Palais des Papes. Gotický palác je vysoký 50m a je obehnán hradbami. Vedle je krásná katedrála Notre-Dame des-Doms. Z hradeb je pěkný výhled na město a řeku Rhone, je slunečný den a tak v jedné z kavárniček na náměstí při výborné kávě a hudbě si vychutnáváme atmosféru Francie. Později ještě pokračujeme směrem na Gordes du Verdon a nad kaňonem nocujeme.
13. den (18.6.2007)
Ráno opět za pěkného počasí se vydáváme na cestu podél kaňonu řeky Verdon, který je nejhlubším a nejširším kaňonem v Evropě. Silnice se klikatí podél kaňonu a my zastavujeme na několika zálivech pro auta, abychom mohli filmovat a pozorovat scenérii kaňonu, vápencových skal a zeleně zbarvené vody řeky v hloubce pod námi. Zastavujeme u mostu přes řeku a obdivujeme div přírody. Cesta nám trvala cca 4 hodiny a po opuštění kaňonu pokračujeme po vedlejší silnici do Rematuelle. Město je postaveno na vysokém kopci a je romantickým městečkem se starobylými kamennými domy a úzkými uličkami. Při procházce objevujeme hřbitov, kde je pochován francouzský herec Gérard Philipe. Na pláži konstatujeme, že v moři je hodně trávy a medůz a tak koupání vynecháváme. Nocujeme za městem na parkovišti.
14. den (19.6.2007)
Brzo ráno se vydáváme do St.Tropez, které je jedním z nejvyhledávanějších míst Azurového pobřeží. Do města se plížíme v koloně aut. St.Tropez je přímořské letovisko s přístavem plným krásných jachet, uličkami plných kavárniček a davů turistů. Parkujeme na parkovišti v přístavu a procházíme se městečkem. Směřujeme k četnické stanici, známé u nás z filmů s hercem Louis de Funes a překvapuje nás omšelost Gendarmerie Nationele, která již četníkům neslouží. Pokračujeme do Canes a hned na kraji pláže zůstáváme a koupeme se v příjemném moři. Po pěkném osvěžení pokračujeme do Nice a parkujeme u kolonády Promenade des Angleis, vybudované v roce 1821 za finanční podpory bohatých angličanů, kteří toto místo měli v oblibě. Procházíme se po kolonádě, je krásný den, ale fouká velký vítr. Je vidět rozbouřené Středozemní moře, které má úžasnou smaragdovou barvu vody a chápeme, od čeho je odvozen název Azurové pobřeží. Město je plné luxusních hotelů, bulvárů, restaurací a kavárniček. Po prohlídce pokračujeme ven z města a odbočujeme od pobřeží na Contes a na pěkném místě v kopcích nocujeme.
15. den (20.6.2007)
Dnes vyrážíme do Monaka, malého knížectví na Azurovém pobřeží. Monako je městský stát, který se skládá jen z jednoho města Monte Carla. Jedná se o druhý nejmenší stát na světě a celé území státu je zastavěno výškovými budovami, aby se vše vešlo na malou plochu mezi horami a Středozemním mořem. Ve městě jsou jak historické památky – Knížecí palác ze 13. století, katedrála, tak i luxusní lázně, kasino, banky, obchodní čtvrtě, přístav a městská trať Formule 1. Parkujeme v podzemních garážích hned u Botanické zahrady a výtahem sjíždíme před nemocnici Grace Kellyové. Křivolakými uličkami a po schodech scházíme k přístavu a jdeme se podívat na Knížecí palác Palais du Prince na Monacké skále. Je odtud pěkný výhled na celé knížectví. Procházíme se v malebných uličkách starého města, ochutnáváme monackou kávu a jdeme se podívat zpět do přístavu, kde kotví luxusní jachty a ke Kasinu. Vracíme se ke Knížecímu paláci tak, abychom stihli v 11.55 hodin zhlédnout poutavou výměnu stráží před palácem. Čeká zde již hodně turistů a tak se k nim připojujeme a „parádu“ sledujeme. Odjíždíme odpoledne, vracíme se do Francie směrem na Malauseéne, Digne des Bains a Seyne. Jedeme poměrně vysokým pohořím s výškou cca 1.200 m n.m. okolo krásného jezera Le Sauze du Lac a u řeky nocujeme.
16. den (21.6.2007)
Po snídani pokračujeme v naší cestě stále více do kopců, před námi jsou Alpy. I nadále jedeme po vedlejších silnicích krásnou krajinou, jsme již ve výšce 1.400 m n.m.,filmujeme sviště a krásné jezero dole v údolí. Sjíždíme do Briancone, rekreačního střediska a jednoho z nejvýše položených měst (1321 m n.m.) blízko italských hranic. Dále pokračujeme mezi úžasnými velikány do sedla Col du Lautaret, které je horským silničním sedlem ve výšce 2058 m n.m. Odděluje sever a jih francouzských Alp. Je zde pěkná chata a z její terasy při kávě pozorujeme vrchol Grand Galibier. Pokračujeme k tunelu pod tímto vrcholem, míjíme pomník připomínající, že se zde jezdí cyklistický závod Tour de France a zastavujeme u chaty Refuge du Galibier ve výšce 2.556 m n.m. Filmujeme krásné zasněžené vrcholy Alp a manžel rozhoduje, že tunelem se nepojede, ale že vyjedeme až na Col du Galibier do výšky 2.645 m n.m. a to také po strašných serpentinách děláme. Je pěkný den, svítí slunce a pohledy z malého parkoviště na Alpy jsou překrásné. Sjíždíme dolu do St. Michal a nocujeme v krásném údolí cca 40 km před Albertville.
17. den (22.6.2007)
Ráno přišla bouřka a v dešti se vydáváme do Albertville, dějiště zimních olympijských her v roce 1924 a 1992. Vyšlo slunce a tak si prohlížíme střed tohoto centra zimních sportů a pokračujeme do Chamonix, městečka ležícího na úpatí masivu Mont Blancu. Tímto turistickým střediskem jak pro zimní sporty, tak i pro letní (horolezectví atd.), protéká divoká řeka Arve a je plné hotýlků, kavárniček, prodejen suvenýrů a turistů. Počasí se opět kazí, spadla velká mlha a vrcholy Mont Blancu jsou viditelné vždy jen na okamžik. Rušíme proto výlet lanovkou na vrchol Aiguille du Midi do výšky 3.842 m n.m. i jízdu ozubenou železnicí. Obdivujeme japonské turisty, kteří i za mlhy toto podnikají. Z Mont Blancu se nám v jedné chvíli podařilo vidět část sněhového splazu. Procházíme si městečko, vychutnáváme dobrou kávou a pomalu se loučíme s Francií. Překračujeme hranice do Švýcarska a jedeme směrem na Martigny, které leží v údolí řeky Rhone. Pokračujeme krásnou krajinou s upravenými vesnicemi a městečky. Musíme nejdříve vystoupat za již krásného počasí do sedla Gol des Montes ve výšce 1.416 m n.m. a dále ještě výše do Fukpass ve výšce 2.436 m n.m, kam stoupáme serpentinami k vrcholům se sněhem. Ze sedla klesáme v mracích a mlze strašnými serpentinami dolu do údolí a pro mne bylo klesání hrůzostrašným zážitkem, neboť nebylo pomalu vidět ani na krok. V údolí u řeky nocujeme.
18. den (23.6.2007)
Budíme se do krásného rána a po snídani pokračujeme krajinou plnou štítů hor se sněhem, které jsou ještě často v mracích a podél zubačkové železnice směrem na hranice s Lichtenštejnskem. Musíme ještě ale překonat sedlo ve výšce 2.048 m n.m., kde zastavujeme u chaty s restaurací Piz Chalmot. Kocháme se pohledy na horské velikány, jezero a švýcarskou zubačku, která zde má zastávku a vede dále tunelem do dalšího masivu. Vychutnáváme si krásný den a obdivujeme krásy Glarnských Alp v okolí zimního rekreačního střediska Sedrun. Klesáme dolů a stále nás doprovází železnice. Přejíždíme hranice mezi Švýcarskem a Lichtenštejnskem a míjíme hrad Gutenberg, který se využívá jen ke kulturním účelům. Lichtenštejnské knížectví je ministátečkem o rozloze 160 km2 s nulovým zadlužením, rostoucí ekonomikou a především liberálním daňovým systémem. Navštěvujeme hlavní město Vaduz s knížecím zámkem, který je obýván knížecí rodinou a není otevřen turistům a právě se opravuje. Procházíme se čistým městečkem po pěší zóně, plné květin, plastik, krámků, galerií, muzeí a kavárniček. Odjíždíme z Vaduzu zpět do Švýcarska a večer ještě přejíždíme kouskem Rakouska do Německa, kde na parkovišti nocujeme.
19. den (24.6.2007)
Ráno pokračujeme již přímo domů přes Regensburk, Mnichov, Plzeň a v 14,00 hodin manžel vypíná motor auta doma na dvoře.
Závěrem:
Závěrem lze říci, že naplánovaná cesta splnila naše očekávání nejen v tom, co jsme si představovali, že chceme vidět a poznat, ale hlavně v tom, že skutečně naše očekávání v mnoha případech předčila. Francie i ostatní země, které jsme projeli, mají co nabídnout turistům jak ze své krásy, tak i historie.
Poznatky z naší cesty:
1) Pro každého motoristu je důležité dodržování dopravních předpisů. Pro řidiče labilnějších povah nedoporučujeme jízdu ve špičkách ve velkých městech a především v Paříži. Co se týká parkování, je nejlepší, když se Vám podaří zaparkovat na parkovišti Gratuit, kde je parkování zdarma. Jako další doporučujeme parkování v podzemních garážích, než pracně hledat místo k zaparkování jinde a tato místa jsou většinou stejně placená. Čerpacích stanic je dostatečné množství, my jsme využívali benzinové pumpy většinou u nákupních středisek Intermarché, kde byl benzin levnější. Dálniční síť ve Francii je až na výjimky placená.
2) Nákup potravin je bezproblémový, síť prodejen je hustá a kdo má rád dobré jídlo ať v restauracích, občerstveních či kavárničkách, tak ten si přijde ve Francii na své. Chceme upozornit ty, co mají rádi sýry, že není nic lepšího, než koupit čerstvou bagetu, kvalitní francouzský sýr, dobrou uzeninu, zeleninu a sednout si v přírodě, pozorovat krásu okolí a jíst.
Závěrem chceme všem cestovatelům, kteří se rozhodnou poznávat krásy a památky Francie popřát dobrou cestu a šťastný návrat.
F R A N C I E rok 2007
Náš letošní cestopis obsahuje popis naší cesty za poznáním krás Francie. Naše cesta začala dne 6. 6. 2007, trvala 19 dnů a ujeli jsme necelých 6.000 km. Při cestě jsme navštívili především Francii a dále Monako, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Rakousko a Německo. V cestopise uvádíme popis projeté trasy, města a památky, které jsme si vybrali z bohaté nabídky, a následně je navštívili. Podrobně nepopisujeme, kde jsme parkovali, nakupovali, chodili, jedli, kolik jsme kde platili, protože tyto denní činnosti jsou pro každého cestovatele individuální. Jsme manželé ve věku 57 a 62 let a rozhodli jsme se, že poznáme krásu především Francie tak, že si ji sami procestujeme. Nastal čas plánování a za využití zakoupeného průvodce a poznatků od cestovatelů z internetu jsme si udělali plán naší cesty. Snažili jsme se o to, abychom viděli v době dovolené z Francie co nejvíce, ale aby to byla pro nás dovolená a ne honění se za kilometry. Cestu jsme podnikli automobilem Hyundai Accent, do kterého se nám napoprvé podařilo uložit potřebné věci, jako oblečení, základní potraviny v rozplánovaném množství, spací potřeby, léky a další drobnosti. Zkontrolovali jsme, zda máme s sebou doklady, pojištění, peníze, kameru a nově zakoupenou GPS a vydáváme se na cestu.
C e s t o p i s :
1. den (6.6.2007)
Naše letošní cesta vedla do Francie přes Rozvadov a dále Německem přes Norimberk, Meinnheim a Saarbrücken. Prvním navštíveným francouzským městem byl Metz, který leží na soutoku řek Moselly a Seilly. Prohlédli jsme si střed města s pěší zónou, středověké náměstí Place Saint-Louis a zajímala nás především honosná gotická katedrála Sv. Štěpána Cathédrale Saint-Étienne Metz. Katedrála se budovala v 13. a 14. století, má 42 m vysokou chrámovou loď a jedná se tak o třetí nejvyšší katedrálu Francie. Ještě pokračujeme do města Verdun, u kterého byla vybojována jedna z největších bitev 1. světové války a my navštěvujeme vítězný památník Monument a la Victorie. Nocujeme dnes před Chalons E.C. na pěkném parkovišti.
2. den (7.6.2007)
Ráno pokračujeme směrem na Paříž a na cestě se zastavujeme a prohlížíme si další vysokou katedrálu v L. Epiné. Meaux jen projíždíme a jedeme přímo do Paříže. Vjezd máme trochu komplikovaný, nepodařilo se nám do centra dojet bezproblémově jako v loňském roce. Zajíždíme na parkoviště za Eiffelovu věž Tour Eiffel, která je symbolem Paříže. Je to 300 m vysoká železná rozhledna, která byla postavena v roce 1889 a ze které lze dohlédnout při dobré viditelnosti až do vzdálenosti 67 km. Nám se to bohužel dnes nepovede, neboť Paříž je zahalena mlhou. Procházíme se tedy jen nám již po známých místech, odjíždíme a parkujeme pod Louvrem. Znovu trávíme čas v palácovém komplexu Palais du Louvre, který patří mezi největší muzea světa a dříve byl sídlem francouzských králů. Procházíme se dalšími ulicemi města, jdeme okolo hotelu Ritz i okolo největšího centra vysokoškolského studia ve Francii Sorbonny. Počasí se nelepší, a protože nejvýznačnější památky Paříže jsme si prohlédli za pěkného počasí minulý rok, rozhodujeme se Paříž opustit a vydáváme se směrem na Rouen a před ním nocujeme.
3. den (8.6.2007)
Ráno je stále mlha, že by se dala krájet a tak opatrně po snídani pokračujeme do Rouen, hlavního města Normandie. Město bylo v roce 1944 z velké části rozbombardováno, ale přesto je plné památek a je známé mučednickou smrtí Johanky z Arku. Parkujeme v podzemních garážích blízko středu starého města a vydáváme se za vybranými památkami. Procházíme úzkými starými uličkami podél roubených domů z 15. až 17. století, navštěvujeme tržnici u moderního kostela svaté Johanky z Arku. Vedle je pomník označující místo, kde byla v roce 1431 upálena a také kameny z tribuny jejích soudců. Procházíme nejproslulejší ulicí Rouenu Rue du Gros-Horloge a pokračujeme k „orloji“. Na renesanční věži s hodinami Gros Horloge je ornamentální pozlacený ciferník, který má jen jednu (hodinovou) ručičku. Vedle stojí zvonice ze 14. století, je již mírně nachýlená a dodnes v 21. hodin zde zvoní klekání. Pokračujeme k velkolepé katedrále Notre Dame se spoustou štíhlých věžiček. Katedrálu právě pískují a opravená část svítí svou novotou. Vnějšek katedrály je bohatě zdobený a kontrastuje tak se strohostí interiéru. Uvnitř je monumentální hrobka kardinálů z Amboise a je zde také pohřbeno srdce krále Richarda Anglického, známého jako Richard Lví srdce. Ještě pokračujeme směrem na Caen, ale najeli jsme nechtěně na placenou dálnici, a tak sjíždíme a pokračujeme po okresních silnicích na Lisieux a přijíždíme do Caen. V historické části zbylo jen málo památek, neboť Caen byl prvním velkým cílem přistání při invazi v 2. světové válce a město bylo zničeno. Caen je dobrým výchozím místem k návštěvě pláží, kde v den D – 6. června 1944 došlo ke spojenecké invazi. Jedeme směrem Ouistreham-Riva-Bella a na pobřeží jsme se prošli po pláži Montgomery s památníkem zde padlých vojáků. Nocujeme na odpočívadle před Arromanches.
4. den (9.6.2007)
Ráno pokračujeme a po cestě se zastavujeme u památníku, kdy z jeho věže vidíme pláže invaze, německé betonové bunkry a na moři zbytky pontonů. Postupně si celé pobřeží prohlížíme, navštěvujeme pláže s kódovými názvy Sword, Juno, Gold, Omaha a Utah. Déle se zdržujeme v Arromanches, kde dodnes jsou zbytky uměle vytvořeného přístavu Mulberry. Pontony z ocele a betonu byly převezeny přes kanál La Manche, aby zde mohla být vyložena vojenská technika na pláž Gold. Po pláži se dnes prohánějí džípy s americkými vlajkami, je zde ještě výzdoba, neboť probíhala slavnost k výročí dne D. Ve městě si prohlížíme Muzeum vylodění. Na pláži Omaha a Utah probíhali nejstrašlivější boje invaze a na skále nad pláží Omaha je toho důkazem 9.386 mramorových křížů na Americkém vojenském hřbitově. Je zde památník a celé pietní místo je výmluvnější než jakékoliv muzeum. Pokračujeme na Saint Lo a před Villedieu I.P. na pěkném parkovišti nocujeme.
5. den (10.6.2007)
Po snídani pokračujeme do Mont Saint Michel, který se nachází na rozhraní Normandie a Bretaně. Jedná se o opatství na skále, které se za přílivu vynořuje z moře. Vyvýšená silnice spojující ostrov s pevninou byla postavena v roce 1874 a každý návštěvník musí být připraven na to, že v určenou dobu při začínajícím přílivu musí odjet s autem z parkoviště pod silnicí. Toto malebné místo jsme navštívili za odlivu a proto si zjišťujeme, kdy musíme Mont Saint Michel opustit a vydáváme se na jeho prohlídku. Vstupujeme do opevněného městečka, procházíme uličkami plnými různých krámků, kaváren a turistů, obdivujeme mohutný klášter s tesanými sloupy a skvělý výhled z horní terasy kláštera na zátoku a turisty, kteří se procházejí daleko od kláštera po písku. Opouštíme krásnou památku a pokračujeme do Saint-Malo, které je významným rybářským přístavem pro lov tresek. Parkujeme u přístavu a přecházíme ze středu města na valy z 12. století, které z města udělaly v podstatě nedobytnou pevnost, i když po hrozivém bombardování za 2. světové války muselo být znova kámen po kameni vybudováno. Jdeme k věži Tour Bidouane a kocháme se krásou Smaragdového pobřeží. Začíná už příliv a tak nemůžeme pěšky po písku dojít k ostrůvku Grand Bé, tak město opouštíme a jedeme ještě na Cap Fréhel. Jedná se o jeden z nejkrásnějších severních výběžků v Bretani, je to mys s majákem, ze kterého je vidět světlo až do vzdálenosti 100 km. Počasí se ale cestou pokazilo, u majáku poprchává a tak prohlídku majáku rušíme, jen se díváme na rozbouřené moře 70 m hluboko pod námi. Odjíždíme od pobřeží a před Morlaix v dešti nocujeme.
6. den (11.6.2007)
Ráno opět byla velká mlha a za mrholení přijíždíme do Morlaix, kde parkujeme přímo ve středu města. Toto město se vyznačuje velikým železničním viaduktem z roku 1863, který se tyčí nad centrem města. Prohlídka netrvala dlouho a pokračujeme do Quimperu. Po cestě se zastavujeme v městečku Pleyben, kde si prohlížíme pěkný kostel a navštěvujeme rodinou čokoládovnu a mlsáme jejich dobroty. V nejstarším městě Bretaně Quimperu se jdeme ulicemi starého města s pěknými domky a obchůdky podívat na ohromnou gotickou katedrálu Saint-Corentin ze 13. století. Zvláštností této katedrály je umístění chrámové lodi šikmo od kůru, které je ihned při vstupu do katedrály viditelné. Po prohlídce ještě navštěvujeme menší botanickou zahradu a jedeme do Carnacu. Město obklopují pole gigantických kamenů, které jsou uspořádány do záhadných linií a kruhů. Vědci se domnívají, že měly astronomický význam pro různé předpovědi, např. zatmění Slunce či Měsíce. Ve městě si prohlížíme katedrálu a odjíždíme si prohlédnout nejznámější pole menhirů Ménec a Kermario. Nocujeme na pěkném odpočívadle kousek od menhirů.
7. den (12.6.2007)
Ráno vstáváme do sluníčka a vydáváme se do údolí řeky Loiry, do oblasti nejzajímavějších francouzských zámků. První navštěvujeme ve městě Angers. Zámek se opravuje, je to velká obranná pevnost s hradbami a krásně upravenou zahradou a okolím. Pozorujeme průvodkyni, která v dobovém kostýmu podává pomalu divadelní formou výklad turistům. Dále si prohlížíme impozantní gotickou katedrálu z 12. století, která má krásná barevná okna. Pokračujeme na zámek Saumur, který se tyčí nad řekou Loirou ve stejnojmenném městě. Zámek pochází z 10. století, opravuje se a uvnitř je umístěno také několik muzeí, např. hraček. Přístup k zámku je přes padací dřevěný most nad zámeckým příkopem. Dále si prohlížíme zámek v Ussé a v Azay-Le-Rideau. Dnes ještě jedeme před zámek Villandry, ale je již zavřeno a tak zůstáváme na parkovišti a nocujeme.
8. den (13.6.2007)
Dnes si opět za krásného počasí prohlížíme zámek Villandry, dokončeného roku 1536 s jeho nádhernými zahradami, které jsou členěny na zahradu zeleninovou, bylinnou, vodní, labyrint a na zahradu lásky. Zeleninová zahrada je ve čtvercích osázena zeleninou různých barev v geometrických vzorech a bylinná zahrada je osázena bylinkami z aromatických účelů. Zahrada lásky je vybudovaná na jižní terase a její záhony plné květů symbolizují různé podoby lásky. Nechce se nám ani ze zámku odcházet, ale máme ještě dnes v plánu navštívit zámek Chenonceau. V průvodcích se uvádí, že se jedná o nejromantičtější zámek Francie, ale tady jsou zámky tak pohádkové, že je těžké určit vítěze. Zde se platí vstupné ještě před vstupem do zahrad, které se dělí na okrasnou a ovocnou a jsou také úžasné. Samotný zámek stojí na původním místě vodního mlýna a teprve později byl oblouky spojen s druhým břehem řeky. Na obloucích je nyní umístěna druhá galerie zámku a při prohlídce je odtud pěkný pohled na okolí. Komnaty zámku jsou bohatě zdobeny, je zde především velké množství obrazů a gobelínů. Dnes ještě navštěvujeme královský zámek Amboisé. Je postaven na vyvýšenině nad řekou Loirou a vstupuje se do něho ze starého města mohutným schodištěm. Pokračujeme k zámku Chaumont, který je postaven na kopci a ke kterému stoupáme pěknou cestou v parku, které lemují dřevěné zvonkohry. Zámek je opět pohádkově nádherný. V parku také obdivujeme staleté sekvoje. Zastavujeme ještě v Blois a na prostranství před zámkem vidíme na poslední chvíli zajímavost, jak z oken v 18.00 hodin zlaté hlavy draků „chrlí oheň“. Zámek již je zavřený a my zajíždíme do rodinného campingu asi 5 km před Chambord a zde nocujeme.
9. den (14.6.2007)
Dnes navštěvujeme zámek Chambord, který je největším zámkem na Loiře a dle našeho mínění i nejkrásnějším. Je velmi rozsáhlý, má 440 komnat, 85 schodišť a na střechách se tyčí 365 komínů. Zámek byl budován v letech 1519 až 1547 a je zde patrný vliv i Leonarda da Vinciho. Připisuje se mu návrh hlavního schodiště, které je postaveno jako dvojitá šroubovice a lidé po něm stoupající se vlastně nepotkají. Zámek má obdélníkový půdorys a má 8 hlavních věží. Uvnitř zámku, který si návštěvníci ve velkém počtu většinou prohlížejí sami, to při procházce komnatami někdy připomíná bludiště. Nejkrásnější je ale střecha zámku s množstvím věží, věžiček a střešních teras, ze kterých je pěkný pohled do okolí. Počasí nám zde sice nepřálo, byl liják a často poprchávalo, ale i za deště stála návštěva za to. Pokračujeme dále na jih přes Quéret a Tulle a stále nás doprovází déšť. U Brive nocujeme.
10. den (15.7.2007)
Ráno se ještě mlha válí po kopcích, jsme ve výšce 960 m n.m. a pomalu pokračujeme směrem na Rocamadour. Z vesnice Rocamadour je krásný výhled na ještě cca 1 km vzdálenou památku, kterou navštěvujeme. Jedná se o středověké poutní místo vybudované na skalních terasách s historickou vesnicí z 12. století, která získala věhlas mezi věřícími po nálezu ostatků mužského těla tzv. sv. Amadoura. Zde je jedna centrální ulice Rue de la Couronnerie s mnoha krámky, kavárnami a restauracemi na jejímž konci jsou středověké hradby. Je zde několik kostelů, ale nejnavštěvovanější je kaple Notre-Dame s Černou madonou, která má prý nadpřirozenou moc. Ke kapli se stoupá cestou Via Sansta po 223 schodech, věřící mají vystoupat po kolenou. Je krásné počasí a pohled na vápencové skály v okolí je nádherný. Pokračujeme i nadále po vedlejších silnicích do historického města Albi. Je to tzv. biskupské město, protože je sídlem diecéze Albi. V historickém jádru se nachází nejvýznamnější památka katedrála Sainté-Cécile budovaná v letech 1282 až 1482, jedná se o nejmohutnější stavbu z pálených cihel na světě. Do města bohužel přijíždíme těsně po 18. hodině a katedrálu nám zavřeli před nosem a tak ji obdivujeme jen zvenčí a nechápeme, jak mohli s tehdejšími technickými prostředky něco tak ohromného z cihel postavit. Procházíme okolo renesančních měšťanských domů a přes starý most Pont Vieux, který byl postaven v roce 1035 se vracíme k autu a jedeme směrem na Carcassone. Nocujeme na pěkném odpočívadle.
11. den (16.6.2007)
Ráno je sice ještě chladno, ale slunečno a pokračujeme do Carcassone. Toto město patří mezi nejzachovalejší středověká města v Evropě. Parkujeme ve středu města a navštěvujeme trhy, které se zde konají každou sobotu, ale nijak nás neosloví a připadají nám, že jsou totožné s vietnamskými tržišti u nás. Prohlížíme si střed města, pěkný kostel a odjíždíme k historické pevnosti Carcassone. Parkujeme na velkém parkovišti a jdeme spolu s davy turistů do nejpůsobivější středověké citadely v Evropě. Hradby jsou dvojité s množstvím mohutných věží, procházíme se uličkami starého města a nacházíme katedrálu St. Nazaire, ve které je vyobrazeno obléhání Carcassone v roce 1209. Z citadely mimo plán zajíždíme na pobřeží do Narbone a na pláži strávíme krásné odpoledne. Je teplo, moře je příjemné a tak relaxujeme. Po pobřeží pokračujeme dále a za Nimes nocujeme.
12. den (17.6.2007)
Dnes pokračujeme směrem na Avignon, ale zastavujeme se ještě u další významné římské památky a to akvaduktu Pont du Gard. Je brzo ráno a tak jsme zatím jedinými návštěvníky a od informačního centra pokračujeme přímo k unikátní památce z doby Římanů. Jedná se o akvadukt, který je dodnes funkční a do 9. století zásoboval vodou Avignon a okolí z pramenů vzdálených cca 50 km od města. Akvadukt je vysoký 49 a dlouhý 275 metrů a spojuje břehy řeky Gordon. Má na sobě postavené 3 arkády oblouků a v nejvyšším patře je vodovod. Při prohlídce mohutnosti stavby bez použití malty obdivujeme dovednost dřívějších stavitelů. Pokračujeme do Avignonu, města papežů a mnoha památek. Nezajíždíme až do centra, ale parkujeme kousek od snad nejznámější avignonské památky mostu Pont ďAvignon (Pont St-Bénézet). Tento most pochází z 12. století a ve století 17. jej poničila řeka a z původních 22 oblouků se dodnes zachovaly čtyři. Po jeho prohlídce pokračujeme na náměstí Place du Palaís s Papežským palácem Palais des Papes. Gotický palác je vysoký 50m a je obehnán hradbami. Vedle je krásná katedrála Notre-Dame des-Doms. Z hradeb je pěkný výhled na město a řeku Rhone, je slunečný den a tak v jedné z kavárniček na náměstí při výborné kávě a hudbě si vychutnáváme atmosféru Francie. Později ještě pokračujeme směrem na Gordes du Verdon a nad kaňonem nocujeme.
13. den (18.6.2007)
Ráno opět za pěkného počasí se vydáváme na cestu podél kaňonu řeky Verdon, který je nejhlubším a nejširším kaňonem v Evropě. Silnice se klikatí podél kaňonu a my zastavujeme na několika zálivech pro auta, abychom mohli filmovat a pozorovat scenérii kaňonu, vápencových skal a zeleně zbarvené vody řeky v hloubce pod námi. Zastavujeme u mostu přes řeku a obdivujeme div přírody. Cesta nám trvala cca 4 hodiny a po opuštění kaňonu pokračujeme po vedlejší silnici do Rematuelle. Město je postaveno na vysokém kopci a je romantickým městečkem se starobylými kamennými domy a úzkými uličkami. Při procházce objevujeme hřbitov, kde je pochován francouzský herec Gérard Philipe. Na pláži konstatujeme, že v moři je hodně trávy a medůz a tak koupání vynecháváme. Nocujeme za městem na parkovišti.
14. den (19.6.2007)
Brzo ráno se vydáváme do St.Tropez, které je jedním z nejvyhledávanějších míst Azurového pobřeží. Do města se plížíme v koloně aut. St.Tropez je přímořské letovisko s přístavem plným krásných jachet, uličkami plných kavárniček a davů turistů. Parkujeme na parkovišti v přístavu a procházíme se městečkem. Směřujeme k četnické stanici, známé u nás z filmů s hercem Louis de Funes a překvapuje nás omšelost Gendarmerie Nationele, která již četníkům neslouží. Pokračujeme do Canes a hned na kraji pláže zůstáváme a koupeme se v příjemném moři. Po pěkném osvěžení pokračujeme do Nice a parkujeme u kolonády Promenade des Angleis, vybudované v roce 1821 za finanční podpory bohatých angličanů, kteří toto místo měli v oblibě. Procházíme se po kolonádě, je krásný den, ale fouká velký vítr. Je vidět rozbouřené Středozemní moře, které má úžasnou smaragdovou barvu vody a chápeme, od čeho je odvozen název Azurové pobřeží. Město je plné luxusních hotelů, bulvárů, restaurací a kavárniček. Po prohlídce pokračujeme ven z města a odbočujeme od pobřeží na Contes a na pěkném místě v kopcích nocujeme.
15. den (20.6.2007)
Dnes vyrážíme do Monaka, malého knížectví na Azurovém pobřeží. Monako je městský stát, který se skládá jen z jednoho města Monte Carla. Jedná se o druhý nejmenší stát na světě a celé území státu je zastavěno výškovými budovami, aby se vše vešlo na malou plochu mezi horami a Středozemním mořem. Ve městě jsou jak historické památky – Knížecí palác ze 13. století, katedrála, tak i luxusní lázně, kasino, banky, obchodní čtvrtě, přístav a městská trať Formule 1. Parkujeme v podzemních garážích hned u Botanické zahrady a výtahem sjíždíme před nemocnici Grace Kellyové. Křivolakými uličkami a po schodech scházíme k přístavu a jdeme se podívat na Knížecí palác Palais du Prince na Monacké skále. Je odtud pěkný výhled na celé knížectví. Procházíme se v malebných uličkách starého města, ochutnáváme monackou kávu a jdeme se podívat zpět do přístavu, kde kotví luxusní jachty a ke Kasinu. Vracíme se ke Knížecímu paláci tak, abychom stihli v 11.55 hodin zhlédnout poutavou výměnu stráží před palácem. Čeká zde již hodně turistů a tak se k nim připojujeme a „parádu“ sledujeme. Odjíždíme odpoledne, vracíme se do Francie směrem na Malauseéne, Digne des Bains a Seyne. Jedeme poměrně vysokým pohořím s výškou cca 1.200 m n.m. okolo krásného jezera Le Sauze du Lac a u řeky nocujeme.
16. den (21.6.2007)
Po snídani pokračujeme v naší cestě stále více do kopců, před námi jsou Alpy. I nadále jedeme po vedlejších silnicích krásnou krajinou, jsme již ve výšce 1.400 m n.m.,filmujeme sviště a krásné jezero dole v údolí. Sjíždíme do Briancone, rekreačního střediska a jednoho z nejvýše položených měst (1321 m n.m.) blízko italských hranic. Dále pokračujeme mezi úžasnými velikány do sedla Col du Lautaret, které je horským silničním sedlem ve výšce 2058 m n.m. Odděluje sever a jih francouzských Alp. Je zde pěkná chata a z její terasy při kávě pozorujeme vrchol Grand Galibier. Pokračujeme k tunelu pod tímto vrcholem, míjíme pomník připomínající, že se zde jezdí cyklistický závod Tour de France a zastavujeme u chaty Refuge du Galibier ve výšce 2.556 m n.m. Filmujeme krásné zasněžené vrcholy Alp a manžel rozhoduje, že tunelem se nepojede, ale že vyjedeme až na Col du Galibier do výšky 2.645 m n.m. a to také po strašných serpentinách děláme. Je pěkný den, svítí slunce a pohledy z malého parkoviště na Alpy jsou překrásné. Sjíždíme dolu do St. Michal a nocujeme v krásném údolí cca 40 km před Albertville.
17. den (22.6.2007)
Ráno přišla bouřka a v dešti se vydáváme do Albertville, dějiště zimních olympijských her v roce 1924 a 1992. Vyšlo slunce a tak si prohlížíme střed tohoto centra zimních sportů a pokračujeme do Chamonix, městečka ležícího na úpatí masivu Mont Blancu. Tímto turistickým střediskem jak pro zimní sporty, tak i pro letní (horolezectví atd.), protéká divoká řeka Arve a je plné hotýlků, kavárniček, prodejen suvenýrů a turistů. Počasí se opět kazí, spadla velká mlha a vrcholy Mont Blancu jsou viditelné vždy jen na okamžik. Rušíme proto výlet lanovkou na vrchol Aiguille du Midi do výšky 3.842 m n.m. i jízdu ozubenou železnicí. Obdivujeme japonské turisty, kteří i za mlhy toto podnikají. Z Mont Blancu se nám v jedné chvíli podařilo vidět část sněhového splazu. Procházíme si městečko, vychutnáváme dobrou kávou a pomalu se loučíme s Francií. Překračujeme hranice do Švýcarska a jedeme směrem na Martigny, které leží v údolí řeky Rhone. Pokračujeme krásnou krajinou s upravenými vesnicemi a městečky. Musíme nejdříve vystoupat za již krásného počasí do sedla Gol des Montes ve výšce 1.416 m n.m. a dále ještě výše do Fukpass ve výšce 2.436 m n.m, kam stoupáme serpentinami k vrcholům se sněhem. Ze sedla klesáme v mracích a mlze strašnými serpentinami dolu do údolí a pro mne bylo klesání hrůzostrašným zážitkem, neboť nebylo pomalu vidět ani na krok. V údolí u řeky nocujeme.
18. den (23.6.2007)
Budíme se do krásného rána a po snídani pokračujeme krajinou plnou štítů hor se sněhem, které jsou ještě často v mracích a podél zubačkové železnice směrem na hranice s Lichtenštejnskem. Musíme ještě ale překonat sedlo ve výšce 2.048 m n.m., kde zastavujeme u chaty s restaurací Piz Chalmot. Kocháme se pohledy na horské velikány, jezero a švýcarskou zubačku, která zde má zastávku a vede dále tunelem do dalšího masivu. Vychutnáváme si krásný den a obdivujeme krásy Glarnských Alp v okolí zimního rekreačního střediska Sedrun. Klesáme dolů a stále nás doprovází železnice. Přejíždíme hranice mezi Švýcarskem a Lichtenštejnskem a míjíme hrad Gutenberg, který se využívá jen ke kulturním účelům. Lichtenštejnské knížectví je ministátečkem o rozloze 160 km2 s nulovým zadlužením, rostoucí ekonomikou a především liberálním daňovým systémem. Navštěvujeme hlavní město Vaduz s knížecím zámkem, který je obýván knížecí rodinou a není otevřen turistům a právě se opravuje. Procházíme se čistým městečkem po pěší zóně, plné květin, plastik, krámků, galerií, muzeí a kavárniček. Odjíždíme z Vaduzu zpět do Švýcarska a večer ještě přejíždíme kouskem Rakouska do Německa, kde na parkovišti nocujeme.
19. den (24.6.2007)
Ráno pokračujeme již přímo domů přes Regensburk, Mnichov, Plzeň a v 14,00 hodin manžel vypíná motor auta doma na dvoře.
Závěrem:
Závěrem lze říci, že naplánovaná cesta splnila naše očekávání nejen v tom, co jsme si představovali, že chceme vidět a poznat, ale hlavně v tom, že skutečně naše očekávání v mnoha případech předčila. Francie i ostatní země, které jsme projeli, mají co nabídnout turistům jak ze své krásy, tak i historie.
Poznatky z naší cesty:
1) Pro každého motoristu je důležité dodržování dopravních předpisů. Pro řidiče labilnějších povah nedoporučujeme jízdu ve špičkách ve velkých městech a především v Paříži. Co se týká parkování, je nejlepší, když se Vám podaří zaparkovat na parkovišti Gratuit, kde je parkování zdarma. Jako další doporučujeme parkování v podzemních garážích, než pracně hledat místo k zaparkování jinde a tato místa jsou většinou stejně placená. Čerpacích stanic je dostatečné množství, my jsme využívali benzinové pumpy většinou u nákupních středisek Intermarché, kde byl benzin levnější. Dálniční síť ve Francii je až na výjimky placená.
2) Nákup potravin je bezproblémový, síť prodejen je hustá a kdo má rád dobré jídlo ať v restauracích, občerstveních či kavárničkách, tak ten si přijde ve Francii na své. Chceme upozornit ty, co mají rádi sýry, že není nic lepšího, než koupit čerstvou bagetu, kvalitní francouzský sýr, dobrou uzeninu, zeleninu a sednout si v přírodě, pozorovat krásu okolí a jíst.
Závěrem chceme všem cestovatelům, kteří se rozhodnou poznávat krásy a památky Francie popřát dobrou cestu a šťastný návrat.
Tak senzační čtení :-) Máš to pěkně popsané!
OdpovědětVymazat