Švédsko, Norsko - rok 2012.
 
Č á s t     II.



26.den (9.7.)

Ráno se mraky trhají, nad Atlantickým oceánem je jasno, i když je stále ještě silný vítr a tak optimisticky naladěni přejíždíme most a pokračujeme podmořským tunelem k majáku Alnes Fyr. Tady musíme ještě zdolat 1,5 km dlouhý tunel, kterým může projíždět vždy jen jednou auto. Začalo svítit slunce a tak se vracíme zase podmořskými tunely do Alesundu a jedeme na vyhlídku Aksla. Je z ní vidět krásně na město, které je rozloženo na 3 ostrovech. Po prohlídce pokračujeme a měníme plánovanou trasu – odbočujeme na silnici č. 650, jedeme na trajekt Linge – Eidsdal. Manžel cestou rybařil a chytil pěknou makrelu. Zajíždíme do nám již známého Nordalu a zjišťujeme, že molo, na kterém jsme v roce 2008 úspěšně rybařili podlehlo již „zubu času“. Nové molo je postavené jinde a slouží především pro místní klub vodních lyžařů, rybařit z něho se nedá. Projdeme se vesnicí – ta zůstala stejná a nocujeme zde.

                                          


27.den (10.7)

Po snídani dnes pokračujeme za proměnlivého počasí do Geirangeru, napojujeme se na Orlí stezku a v mracích klesáme k fjordu. Zastavujeme se v Geirangeru, kde se opět fotím u oblíbené sochy Trolla. Stoupáme serpentinami směrem pod Dalsnibu. Zastavujeme se ještě na nově vybudované vyhlídce na fjord a fotíme. Cestou jedeme v mracích, ale pod Dalsnibou se nám otevírá neskutečný pohled. Svítí slunce, je modrá obloha, všude je ještě hodně sněhu, jezero je zamrzlé a třpytí se vrcholy hor. Sjíždíme dolů podél valících se peřejí a pokračujeme několika tunely do Strynu. Dnes nocujeme u říčky, kde mají rybáři „kasičku“ na poplatek za rybaření.

Pohled na Gairanger v mlze z nové vyhlídky.

Směrem na Stryn

                                                                                                          
28.den (11.7.)

Dnes snídáme až u nejhlubšího jezera v Evropě (514 m ) Hornindalsvatnet, kolem kterého potom jedeme cca v délce 20 km. Pokračujeme kolem Nordfjordu a přes „zpívající most“ na ostrov Vagsoy do Maloy. Z pěkného městečka se vydáváme dále po neskutečně uzounké a klikaté silničce, kde jízda je jedno velké dobrodružství do Kannesteinen. Zde na břehu moře jsou vodou opracované kameny různých tvarů, nejznámější je ve tvaru „houby“. Vracíme se zpět a na jednom místě manžel chytá tresky, které ale dává vedle chytajícímu rybáři z Velké Británie, který nic nechytil a za ryby je vděčný. Nocujeme zde.

                                           
29.den (12.7)

Po snídani se vracíme do Strynu a podél Invikfjordem pokračujeme do Loenu. Tady silnice kopíruje překrásné jezero Loevatnet s vodu z ledovce a vodopádů, která má nádhernou tyrkysovou barvu. Je pěkné slunečné počasí, jdeme k ledovci Kjennsalsbreen, který nás uchvacuje svojí modrou barvou. Nejdříve platíme na samoobslužném parkovišti 40,- NOK. a v informacích se seznamujeme s tím, jak ledovec ubývá. Vracíme se k Loenu a u přístaviště rybářských lodí nocujeme.

                                                       
30.den (13.7.)

Ráno mrholí a po rychlé snídani se vydáváme směrem na Olden. Jedeme po silnici č. 724 kolem krásné „zelené“ peřejové řeky, tvořené vodou z ledovce. Ze skal padá ohromné množství vody v mnoha vodopádech. Asi 25 km za Olden na parkovišti platíme 50,- NOK a vydáváme se pěšky na cca1,5 hodinovou výpravu k ledovci Briksdalsbreen. K ledovci jezdí také vozíky – tyto hojně využívají především turisté z Japonska. Cesta vede kolem rozbouřené řeky, v jednom místě procházíme pod vodopádem a stříká na nás voda. Počasí nám přeje a při příchodu k ledovci vysvitlo slunce a tak jej vidíme v plné kráse. Na cestě zpět nás chytne zase déšť, a proto odjíždíme směrem na Byrkjelo. Cesta nás vyvedla do pohoří plného lyžařských vleků a na parkovišti u jednoho lyžařského střediska nocujeme.

Ledovec Briksdalbreen

                                              
31.den (14.7.)

Ráno se probouzíme v mracích, mrholí a tak rychle sjíždíme dolu do údolí. Jedeme několika tunely (délka od 6. do 7. km), kolem Josnesfjorden a Sognefjorden do Sogndal. Po prohlídce města pokračujeme do Ovre Ardal. Počasí se umoudřilo, svítí slunce a tak z parkoviště jdeme hned k prvnímu krásnému vodopádu Hjellefossen. K druhému vodopádu Avdalsfossen dojdeme asi za 20.mimut a rozhodujeme se, že se ještě dnes vydáme k největšímu vodopádu v Norsku, 274 m vysokému Vettifossen. Jedna cesta má trvat 2. hodiny ale touto „rychlostí“ chodí jen domorodci. Jde se kolem divoké řeky a poslední úsek před vodopádem je zážitkem na celý život. Vodopád je nádherný, ale musíme se již vrátit na parkoviště, kde nocujeme.

Ovre Ardal - vodopády

                                                
32.den (15.7.)

Ráno ještě u vodopádu snídáme a odjíždíme do Tyin. Z Ovre Ardalu jedeme strašnými serpentinami, které mají zatáčky pomalu až 360 stupňů vždy v tunelu na náhorní planinu. Je to krásná pustina sem tam s rekreačními chatkami. Pokračujeme okolo jezera Tyinvatnet a v Borgund si prohlížíme starý dřevěný kostel. V Tonjum se napojujeme na E16, pokračujeme směrem Bergen a projíždíme tunel Laerdalstunnelen, který je 24,5 km dlouhý. Aby řidiči neměli stísněný pocit při jízdě, je tunel rozdělen třemi „jeskyněmi“ s modrým osvětlením. Jízda tunelem je pěkný zážitek. V Aurlandu najíždíme na Aurlandvegen – 49. km dlouhou starou cestu, která byla právě nahrazena vybudovaným tunelem. Jedeme kolem fjordu zase strašnými serpentinami, silnička je úzká a jízda je zase zážitek. Na první vyhlídce se bavíme s Poláky trvale žijícími v Norsku, kteří si svůj život tady velmi pochvalují. Stoupáme výše a na druhé krásné vyhlídce – „molu vystrčenému nad fjord“ obdivujeme neskutečnou nádheru přírody v Norsku. Stále stoupáme a najíždíme na Snouvegen (Sněžnou cestu). Je to opět pustina s velkým množstvím sněhu. Sjíždíme dolu k Sognefjordu, u kterého nocujeme.

Kostel v Borgund

Aurlandsvegen- pohled z vyhlídky na fjord.

   

Krajina okolo Snouvegen

                                                                                                                                                             
33.den (16.7.)

Ráno svítí slunce a po snídani pokračujeme zase několika tunely na trajekt Fodnes – Mannheller (97,- NOK) a zajíždíme do Knaupanger si prohlédnou pěkný starý kostel. V Sogndal si prohlížíme město a neplánovaně se vydáváme do Förde. Když jsme si u Utviku na odpočívadle vařili kávu, tak jsem našla reklamní poukázku na pizzu v Peppes Pizza Förde. Po odevzdání poukázky jsme si vybrali velkou pizzu z bohaté nabídky a s chutí jsme ji snědli. Počasí se zhoršilo a tak cca 20 km za městem nocujeme.

34.den (17.7.)

Pršelo celou noc, ráno ještě mrholilo a tak teprve před obědem odjíždíme směrem na Holsen. Jedeme okolo pěkných jezer a na cestě potkáváme Poláka na kole, který sám jede okruh po Norsku a Švédsku. Povídáme si o cestování, vaříme mu kávu a pokračujeme dále krásnou krajinou kolem divoké řeky Gaular s peřejemi. Nad jedněmi je mostek zvláštní konstrukce, který přecházíme a jdeme po dřevěných lávkách se ještě podívat na vodopád. Z Eldalsosen sjíždíme serpentiny do Dragsviku, pokračujeme na Balestrand a zůstáváme na pěkném parkovišti. Později po fjordu připlula loď „Vikingů“, které jsme viděli už v Geirangeru. Je to skupina dětí s několika dospělými a cíl cesty mají v Bergenu.

Řeka Gaular

                                        
35.den (18.7.)

Ráno nás budí sluníčko a tak využíváme pěkného počasí, dopoledne odpočíváme a po obědě pokračujeme směr Vadheim, projíždíme dalším 7,5 km dlouhý tunel a u Sognefjordu manžel chytil tresku Keller. Pokračujeme trajektem Lavik –Oppedal (112,- NOK) dále kolem fjordu a před Matre, už vysoko nad fjordem na opět vybaveném parkovišti(i sprcha) nocujeme.

Směrem na Vadheim

                                                
36.den (19.7.)

Dnes je opět krásný den, po snídani pokračujeme směr Breistein a jedeme cestou plnou tunelů. Také přejíždíme dva dlouhé mosty – Hagelsunbrua a Northordalandsbrua. Po cestě se ještě zastavujeme v Ikea a konstatujeme, že sortiment je jako v naší , jen ta zmrzlina je o hodně lepší. Objíždíme Bergen, který známe z dřívějška a odbočujeme na silnici č. 7 a na parkovišti nocujeme.

37.den (20.7.)

Ráno po snídani jsme se vydali díky mé špatné navigaci po silnici č. 48 podél Samnangerfjorden krásnou krajinou až k odbočce na silnici č. 49, která vede podél Hardangerfjordu. Chtěla jsem, aby si manžel ještě zarybařil, protože v posledních dnech jsme vhodná místa k rybaření nenašli. Dojeli jsme před Vikoy a na parkovišti s tabulemi, upozorňujícími na kresby Vikingů dole na skále jsme zastavili. Kresby jsme šli prozkoumat, místo se nám zalíbilo, manžel došel pro pruty a začal rybařit. Tady nás ryby přesvědčily, že ve fjordu opravdu jsou, protože co nához, to ryba. Nechali jsme si jen tresku Polak a pěknou makrelu s tím, že už končíme, ale při posledním nahození se chytila cca 70 cm velká treska Keller. Treska byla tak pěkná, že jsem ohnula podběrák do tvaru luku. Autem jsme popojeli před Norheimsund a na pěkném místě u fjordu (WC+stolky) jsme si na rybách pochutnali. Nocujeme zde.

Hardangerfjord

Spokojený rybář

                                                                                                       
38.den (21.7,)

Ráno mrholí a tak rychle po snídani pokračujeme na trajekt Kvandal – Utne (112,- NOK). Kousek před trajektem na silnici č. 7 je nové pěkné parkoviště s místem pro rybaření – ryby neberou, ale zase vidíme ve fjordu lovit velké ryby. Na mapě při čekání na trajekt jsem si našla turisticky zajímavou cestu po silnici č. 550 do Hereiane. Jeli jsme po druhé straně fjordu klikatící se silničkou pro jedno auto. Projížděli jsme vesničkami, kde na prudkých stráních Norové mají sady, jahodové plantáže a pěstují zde i víno. V Hereiane na krásném parkovišti nocujeme.

39.den (22.7.)

Ráno je zataženo, vracíme se zpět a už v dešti jedeme do Oddy. Na začátku Oddy zůstáváme na parkovišti, kam dlouho do noci přijíždějí Norové a vydávají se i s dětmi v dešti na vycházku, kondiční běh či dokonce na borůvky. Čekáme zde do zítřka, protože víme o krámu, kde jsme si již dříve koupili závěsné světlo do okna a chceme si koupit další.

40.den (23.7.)

Počasí se nezlepšilo, ve městě jsme zjistili, že krám už zde není a tak vyrážíme směr Roldal. Jedeme kolem známého vodopádu Latefossen a protože v této oblasti Norska už dlouho vytrvale prší, tak i z okolních kopců se valí ohromné množství vody. Jedeme kolem divoké řeky plné peřejí. Podle předpovědi počasí má i nadále být stejné počasí, tak se rozhodujeme a měníme směr naší cesty. Vynecháváme jižní Norsko a odbočujeme na E139 a později na silnici č. 37 na Ämont. Jedeme pěknou krajinou cca ve výšce 1.880 m nad mořem. Jsou zde lyžařská střediska a všechny budovy mají travnaté střechy. Dnes spíme u sypané hráze vodní vyrovnávací elektrárny u jezera Mossvasjoen.

                                              
41.den (24.7.)

Ráno při mrholení rychle snídáme a pokračujeme dále a sjíždíme kolem divoké řeky v hlubokém údolí do Rjukan. Na řece je další elektrárna. V městečku kupujeme světlo do okna a najíždíme na silnici č. 364. Jedem pěknou krajinou, plnou kopců, lesů a jezer. U jednoho z nich zůstáváme a já houbařím – sbírám křemenáče a lišky.

42.den (25.7.)

Vstáváme do krásného rána, snídáme a jedeme do Konsbergu. Tam si prohlížíme kostel Konsberg Kirke a nakupujeme. Pokračujeme do Dramen, platíme mýto, ale do města nezajíždíme, známe jej již z dřívějška. Jedeme opět několika dlouhými tunely (např. Oslofjordtunnelen 8 km pod fjordem, platí se mýto) do Drobak. Prohlížíme si pěkné město s přístavem, kde je sousoší mořských panen. Ve městě je Julehus a zde má sídlo NISSEN (norský Santa Claus). Pokračujeme po E18, ale později odbočujeme na silnici č. 124 na Rakkestad a dále na č. 22 na Degernes. Nocujeme na parkovišti u památníku v blízkosti kostela.

43.den (26.7.)

Ráno je opět krásně, užíváme si sluníčka a vydáváme se směrem na Halden. Navštěvujeme krásnou pevnost Frederiksten a pokračujeme už na hranice. Zastavujeme ještě u posledního vodopádu a překračujeme hranice Norska a Švédska. Jedeme kolem dlouhého jezera Hällevadshol. Napojujeme se na E6 na Göteborg a k večeru zůstáváme na parkovišti, kde si grilujeme poslední Sommerkottelet ještě z Norska.

                                               
44.den (27.7.)

Budíme se do krásného rána a po snídani opouštíme dálnici a po silnici č. 160 pokračujeme do Henan. Jedeme okolo fjordu. Cestou jsou pěkná odpočívadla s výhledy na fjord. Přejíždíme několik mostů, nejhezčí je Tjörnbron. a projíždíme Tingstatunnelen pod fjordem. Za Fjaras sjíždíme k pěknému zámku Tjoloholm Slott, který si prohlížíme. Měníme trasu a jedeme po silnici č. 153 a 22. do Hestra. Byli jsme zde v roce 2008, ale místo nejprve ani nepoznáváme. Je tu postavena nová silnice, rekreační středisko i Moose park. Zůstáváme na parkovišti

Švédsko - směrem do Henan.

  

Tjoloholmslott

                                                                                                         
45.den (28.7.)

Zůstáváme dnešní den u Hestry na parkovišti Isaberg u jezera Gusjon. Zjišťujeme, že i parkoviště je nově vybavené. Přes silnici je postaven veliký rekreační komplex 72 chatek umístěných daleko od sebe ve stráni s velkou restaurací. Byli jsme se podívat i v Moose parku. Na břehu jezera je postavena nová loděnice s molem do jezera. Je pěkně a tak se v jezeře koupu.

46.den (29.7.)

Ráno odjíždíme do Almstadu a rozhodujeme se, že budeme dneska pokračovat až do Dánska. Před Malmö se horší počasí, začíná pršet a je velký vítr. Přejíždíme Öresundsbron a odbočujeme na Dragor, kde na parkovišti nocujeme.

47.den (30.7.)

Ráno po snídani vyrážíme do Kodaně. Jedeme se nejdříve podívat na Lille Havfrue - Malou mořskou vílu. Ta je v obležení především japonských turistů. Po procházce okolním parkem zajíždíme ke starému přístavu Nyhavn. Je zde množství kavárniček, které jsou v obležení turistů. Jdeme za čestnou stráží, která jde k sídlu vlády Christianborg a sledujeme zde její výměnu. Odjíždíme z města a pokračujeme do Helsingoru, kde si prohlížíme Krombork Slott a jdeme se také podívat do pěkného městečka. Tam nás zastihne déšť – přímo průtrž mračen. Nocujeme v přístavu.

Lille Havfrue

                                                                                                            
48.den (31.7.)

Ráno za pěkného počasí se jedeme podívat na další krásný hrad Frederiksborg Slott, který má krásné zahrady. Po prohlídce jedeme na Kolding (přejíždíme druhý velký most)a před městem na parkovišti nocujeme.

Frederiksborg Slott

                                                    
49.den (1.8.)

Dnes se loučíme s Dánskem s přes Midelfart vjíždíme do Německa do města Flensburg. Prohlížíme si město a kupujeme si náš oblíbený Bratwurst. Pokračujeme do Lübecku a již z dálky nás vítá panorama 7 věží. Prohlížíme si staré hanzovní město, jehož památky jsou zapsány v Unesco. Všechny památky jsou ve středu města – jako např. cihlová radnice, Mariánský kostel, Holstentor – vstupní Holštýnská brána. Pokračujeme směrem na Hamburk a na nejbližším parkovišti nocujeme.

Lübeck - vstupní brána Holstentor

                                                   
50.den (2.8.)

Ráno za pěkného počasí si jedeme ještě prohlédnout Schwerin. Ve městě je 7 jezer a u největšího z nich je zámek Schwerin Schloss. Po prohlídce zámku a města nastavujeme na GPS adresu našeho bydliště a kolem 20.00 hodiny jsme doma.

Z á v ě r:
Dovolená na severu z pohledu člověka, který má rád přírodu, umí ocenit její krásu a váží si práce lidí, kteří se o rozvoj turistiky zde starají, je překrásná. Projeli jsme cca 12.000 km, z toho cca 350 km v tunelech, jeli jsme mnoha trajekty a dobře jsme si zarybařili.  S většími náklady především vzhledem k poplatkům na trajektech jsme počítali.Počasí bylo letos opravdu "severské", ale to nijak neovlivnilo naše okouzlení severem.